Téměř u všech účastníků semináře na otázku, kde jste na Soňu a Chrám Cadwen natrefili, zazní odpověď: “přes Terku z Pipinění”.
Soňa se u Terky ve videích objevila všeho všudy dvakrát, možná třikrát. Víc určitě ne, a co to způsobilo? No doslova bum!
Osůbka s mírným a trochu plachým úsměvem se krčila za Terkou, která mluvením připomíná kulomet a kadencí ratatatatata, možná i víc, oslovila v krátkém okamžiku tolik duší, že si to možná ani sama nedovedla představit. Promluvila a v tu chvíli veškerou pozornost strhla k sobě.
Věřím, že jsem nebyla jediná, kdo na to v tu chvíli koukal s pusou dokořán a se zvědavostí se ptal, kdo to kurňa je??!
A tak začalo moje urputné hledání cest, které by mě k ní dovedly. Mluvila ve svých videí o jakémsi chrámu a jeho příznivcích. Jakože cože, trochu jsem se chytala za hlavu, ale odradit jsem nenechala a dál lačnila po více informacích.
YouTube mi nabídl její videa z kterých na nás promlouvá, buď sama anebo s někým dalším. Silná osobnost je cítit přes obrazovku, moudrost slov a vět dává smysl a vše co říká mě nutí kývat hlavou a souhlasit nebo zažít aha moment. Tahle žena ví, co říká, a nenabízí žádné laskominy v podobě rádoby mouder zabalených násilně a nuceně do pozitivní nálady. Je zkrátka a dobře opravdová.
“Jenže při mém štěstí bude chrám někde v nějaké tramtárii (že by na daleké Moravě) a já nikdy nenajdu odvahu tam sama vyrazit” házela jsem si flintu do žita, které jenže ani nerostlo.
Zároveň v té době v mém životě nastaly v rychlém sledu situace, které měnily celý můj dosavadní život vzhůru nohama a věděla jsem, že to sama bez pomoci již nezvládnu. Pocit, že jediná pomoc bude chrám a Soňa, ve mně narůstal a já odhodila zbytek zábran a napsala jí s prosbou o termín semináře. Tolikrát mluvila ve svých videích o tom, ať přijdeme, že se zde ženy i muži mění, je jim pomáháno, jsou nasazována křídla, těžké energie se léčí, a hlavně může přijít kdokoliv a kdykoliv, všichni jsou vítáni. Tušila jsem proto, že toto bude místo, kam musím, jinak se mnou bude konec.
Nastal den D a já vyrazila, natěšená, vyděšená, nabalená jídlem, smutná ze života, šťastná, že jedu pro záchranu, a hlavně jsem byla celá zvědavá na Soňu.
Z malého, oprýskaného domku vylezla blondýnka zabalená ve svetru a hlásila, že se máme jít očistit na kámen pod ořechem, na Cernnuna. Slyšela jsem dobře? V tu chvíli se mi chtělo smát, ale kdo já jsem, abych se smála pravidlům tohoto stavení, a tak jsem si bez debat stoupla na kámen, na který se nyní těším pokaždé, když přijedu do chrámu.
Jak probíhal můj první seminář jsem již v jednom ze svých článků popsala, a jak můj život s ním pokračuje také, ale nejsou to jen semináře, je to již o setkání lidí, známých spolu s neznámými, míchání nových energií s těmi již poznanými. Vidění posunů životů anebo počítání zadaných příkladů anebo vůbec pochopení zadaného příkladu. Vzít do rukou svůj život a podívat se zpříma do očí problému a pochopit, co se vlastně od nás chce, abychom spočetli.
To všechno Soňa stvořila, pro sebe, pro ostatní, pro Cadwen, pro druidy/dky, pro bloudící duše, pro smutné a pro zaslepené, ale i pro ty, kteří mají v sobě bolest a nevědí odkud pramení, co ji způsobilo, ale vědí, že je tam v nich je zakořeněná, ale nevědí co s ní.
Pro ně tu všechny je, kdykoliv a kdekoliv.
Učí nás, co s tím, pomáhá nám, ale i usměrňuje a vrací na zem. Nikdy jsem v ní neviděla falešnou masku optimismu a dávání přehnaných ezo rad, věcí, které nikdy sama nezkusila a nevyzkoušela. Jako pravý Kozoroh stojí postavená nohami na zemi, a přesto dokáže být oddělena od svého těla a mluvit s Cadwen a stát se jí.
Tak ovšem pozor, teď jsem se otřela o jedno velké téma – Cadwen a to je kapitola sama pro sebe! Pokud jste ještě neměli možnost zažít setkání s ní skrze Soňu, tak to si nechte vyprávět.
Chrám Cadwen je zasvěcen a pojmenován po své jmenovkyni, a mimochodem velmi krásně o tom hovoří Soňa v jednom ze svých videí. Moc doporučuji si to video vyhledat a poslechnout, pokud jste to již dávno neudělali. Pomůže vám to k pochopení samotných začátků chrámu.
Zcela upřímně a s rukou na srdci, já jsem dalece k uchopení toho, co se vlastně děje v okamžiku, kdy Cadwen přijde a promluví k nám.
Poprvé jsme, když se to v semináři odehrálo a my seděli držíc se ruku v ruce v kruhu a se Soňou sedící na otočné židli v jejím středu, nevěřili vlastním očím. Strach a síla celé té vzácné chvíle se mísila se vzrušením a zadrženým dechem.
Soňa se během krátké chvíle stala Cadwen.
Postupně s každým promluvila s očima do něj hluboce zabořenýma a zároveň s pohledem, který jako by byl mimo tuto realitu. Vzkazy, které dávala, byly osobní, intimní, některé beze slov a ona odpovídá na nevyslovené otázky. Čas se zastaví, nehraje roli nic, v tu chvíli není nic důležité, jen komunikace mezi námi, smích i pláč a odpovědi na otázky, které se bojíme vyslovit nahlas a před ostatními.
Snažím se dostatečně popsat sílu té chvíle, ale bohužel ani tak si nemyslím, že jsem se dostatečně přiblížila, k tomu, co vlastně se odehrává.
Když je vše řečeno a je u konce a Soňa se stane opět Soňou, nic si nepamatuje. Není schopna říct, co komu řekla, jen matně si něco pamatuje a jen střípkovitě loví ve své paměti.
Vrátí se zpět k sobě do své mysli a těla, trochu se vydýchá, uvolní a už se svým typickým trochu plachým úsměvem se ptá: “Tak co? Co vám řekla, jaké to bylo?” Očima plnýma zvědavostí loví ze stolečku něco dobrého na posilněnou.
To je ona, během pěti minut bytost, před kterou doslova zapomenete dýchat a posléze se společně smějete a pojídáte chlebíčky. Je opravdová, nemá před ostatními zábrany a mluví o svých životních prohrách, vítězstvích a poznáních, ke kterým na své cestě došla. Situace, které ji samotnou vytvářely, stavení chrámu a historky, které provázely samotné začátky, a to vše zakončí svou ikonickou větou “no tak to už nevymyslíš”.
Nikdy jí nepřestanu dostatečně děkovat a být vděčná, že jsem s její obrovskou podporou a pomocí, a pomocí chrámu, došla až sem. Do tohoto bodu, kdy píšu, dělám práci, ve které jsem spokojená, šťastná se svou rodinou, mám o jedno dítě navíc, čistím a lečím sebe, vztah s mužem a celou svoji rodinu. O to vše jsem ale mohla přijít a snadněji než lusknutím prstu, a věřte, že jsem nebyla k tomu daleko.
Tento článek je taková forma mého poděkování.
Přeji ti Soni splnění všech tvých snů, přání a naplnění tužeb, které máš, a aby ti tvá moudrá duše vždy ukázala tu správnou cestu.
Soni děkuji ❤️
