Končil jí vztah. Byla z toho smutná. Věděla, že se to nedá zachránit. A pak ho potkala. Byl jako štěstí, co jí spadlo z nebes. Konečně za ta léta utrpení ve vztazích přišel ten pravý. Neměl ještě dořešenou minulost, ale byla ochotná mu stát po boku, než si vyřeší nezbytné.
Byla tam, když mu srdce krvácelo, byla tam, když potřeboval pomoct. Měl malého synka. Dávala mu prostor, aby mohl být se svými dětmi, aby dceři postavil dům, aby trávil víc času se svým malým synem. Chtěl pejska.
Ochotně se o něj starala, když seděla doma a pekla cukroví na zakázku. A byla úspěšná. Pořad si tady něco čochtáš, říkával. Neocenil jí. Stále víc času trávil o víkendech na své chatě. Ona musela být doma. Hlídala pejska. Na chatu nesměl, dělal by mu tam bordel.
A pak přišla ta druhá. Byla mladší, štíhlejší. A on se začal měnit. S tím, jak do něj pronikala její energie, tak se měnil. Zmizelo jejich povídáni, zmizelo to, co ho dělalo výjimečným, přitažlivým, krásným. Mizela její energie a nahrazovala ji jiná. Postupně před očima se stával jiným člověkem. Povrchnějším, prázdným. A tehdy cítila, že je něco špatně.
Přišla na karty, a pak do chrámu. Posílila sama sebe a on to zaznamenal. Nechtěl jí ještě opustit. Fyzicky patřil sice ještě jí, ale čas trávil s tou druhou. Párty, různé společenské akce. Ona musela hlídat pejska. V pátek odjížděl a v neděli večer se vracel. Byl stále jiný, měnil se. Už neslyšel její volání, zapomněl, že ji miloval.
A tak jednoho dne, když přišla domů, byly odstěhované všechny věci a on zmizel. Prý ji má rád, ale vyšumělo to mezi nimi. Jenže ona ho milovala. Psa mu nechala, aby se naučil zodpovědnosti, aby něco pochopil…zbyl jí jen chrám a laskavé srdce, které měla vždy. Ale přes veškeré úsilí se nepodařilo vyčistit palčivou bolest v hrudi, a tak předala kormidlo kapitánovi.
Napsala mu ohledně psa. Prý ho dal pryč, protože ho musel hlídat a na chatě všechno rozkousal. Jak by ne, chtěl domů, k ní. Prý ho dal hodným lidem se zahradou. To jí nestačilo, a tak po 3 měsících za ním přijela, aby se dozvěděla, kde je ten pes. A uviděla ho. Ze třpytivého, zářivého muže tam stál zarostlý, prošedivělý shrbený stařec. Ne každá energie ženy je láskyplná a nastavující. Jsou i ženy, které energii vysávají a odebírají pro sebe. Nerozhoduje, jestli s někým jednou za uherský rok spíte nebo ne. Rozhoduje, čí energii do sebe denně vstřebáváte a čí názory a myšlenky pojídáte. Tím člověkem se stáváte.
Žasla nad tím, jaká proměna se s ním stala. „Přeju ti, abys byl šťastný.“ řekla na závěr dialogu, u kterého mu narovinu nastavila zrcadlo. Nechápal to. Nedokázal pochopit, jak dokáže být, tak nad věcí, když on neměl ani odvahu jí narovinu říct, že ji opouští. Jenomže to, co si možná neuvědomila, bylo, že ona jeho odchodem zkrásněla a rozkvetla, zatímco on zestárl. Byla to totiž její energie, která ho dotovala a rozsvěcovala, která mu dávala ten lesk a přitažlivost. Muž je prázdná nádoba, kterou žena dokáže naplnit a rozsvítit svojí láskou. A pokud ti, kteří dostávají a svítí, nechápou dar, kterého se jim dostalo, musí zase klesnout na své dno, aby vstoupili do pokory, kterou zahlušili svým egem…
