Chrám Cadwen.
Když přemýšlím, kdy poprvé ke mně přišla první myšlenka na nějaké centrum, musím po pravdě říct, že to bylo před 20 lety. To jsem s kartami a s terapiemi začínala a naprosto mě uchvátila myšlenka na místo, kde bych mohla provozovat činnost a kde budou čistící kameny. Tenkrát ale realizace tohoto plánu byla zhola nemožná. Byla jsem vdaná a tehdejší manžel přímo nesnášel tuto mojí činnost a snažil se ji ze všech svých sil blokovat. A tak jsem na tuto myšlenku zapomněla a život šel dál. Manžel mi ze života odešel a místo něj mi přišla do života moje dcera.
Asi před 2 lety za mnou přišla dcera mé kamarádky Terezka. Bylo nutné čištění v podvědomí a vzhledem k tomu, že dokázala snížit svoje vědomí dostatečně hluboko, byly výsledky naprosto fenomenální. Byla z toho nadšená a začala mě podporovat v tom, že bych měla svoji práci rozšířit a pracovat s větším množstvím lidí, protože těch, co potřebují pomoci a narážejí na neúspěchy klasické medicíny je spousta. Ochotně se mi nabídla, že mi s tím pomůže a že na tom začneme pracovat spolu.
V té době jsem s přítelem koupila nemovitost, kde budeme spolu na důchod. Přítel je v Anglii a já žiji na místě s těžkou karmickou zátěží a tak představa společně sdílené nemovitosti nás nadchla. U Poděbrad jsme koupily nemovitost, která byla naprosto v katastrofálním stavu, ale když jsem ji poprvé uviděla na internetu, něco mě k ní přitahovalo. Líbil se mi výhled na rybník a pole a zároveň to, že nemovitost bude blízko obchodu a pošty ve vesnici. Opravy jsme plánovaly postupně, jak ušetříme nějaké peníze. Plánovaly jsme ji spravovat klidně 10 let, než se nám naplní důchodový věk. Prostě taková příjemná věc na zábavu.
Při jednom rozhovoru s Terezkou mi začaly chodit informace z „vrchu“. Je to takový zvláštní stav napojení na světelnou energii. Podotýkám, že jsem kozoroh, sice s ascendentem ve štíru, ale kozoroh, pevně stojící nohama na zemi. Tyto stavy napojení znám. Je to jako, když jdete do podvědomí, jinými slovy, když snížíte svoje vědomí, tak můžete zachytit informace, které jsou pro vás určeny.
Vzkaz zněl:…ale ty nebuduješ žádný dům, ty buduješ chrám, chrám pro lidi, kteří Tě budou potřebovat a pro budoucí druidky, které se zde budou učit svému umění..
Vyděsilo mě to a to doslova,…jaký chrám,…to je barák a to ještě na spadnutí, to nemůžu nikdy zvládnout ani finančně ani časově,…to je prostě nemožné…
Vždycky se vzpírám! Je to ve chvíli, kdy můj krátkozraký rozum dává jeden logický argument za druhým a světlo se „jen usmívá“ a opakuje stejnou větu… „buduješ chrám…“.
Po chvíli vztekání jsem se uklidnila a snažila jsem si srovnat věci v hlavě a pokusila jsem se přijmout něco, co nebylo reálně možné. Celý proces sledovala Terezka na telefonu, protože informace mi přišla zrovna, když jsme spolu mluvily. „Tý jo, tak to je teda hustý..“ komentovala to slovy obdivu.
A tak jsem se do toho pustila s novou vervou. Sháněla půjčky,…zedníky,… hodně mi světlo pomáhalo. Třeba jsem čekala půl roku na zedníka, až bude mít volno a pak přišel a řekl mi, že nemá čas, že mi to dělat nebude. A ten den přišel Pavel, zedník, který je místní, otevřený archeologii, historii a i věcem mezi nebem a zemí a začal opravovat. Každou volnou chvilku jsem jezdila do chrámu. Dávala jsem všechny finance i svoji fyzickou práci do chrámu. Hodně mi pomáhá i můj přítel.
Přišel covid. Nikdo jsme netušily, co bude dál. Cestování se omezovalo i společné pobyty více lidí a tak Terezka z mého života odešla. Nemohla jsem jezdit do Prahy a naše kontakty postupně vymizely. Místo ní přišla Míla. Líbila se jí myšlenka chrámu, a když nad tím tak teď přemýšlím, přinesla mi velké dary. První dar byl, že ona jako beran měla odvahu začít natáčet videa a nebát se je zveřejnit. Já jsem byla přímo paralyzovaná představou, že bych si měla stoupnout před kameru a začít mluvit, ale její otevřenost a přímost mě k videím dotáhla. Vzpomínám na naše první video, kdy jsme seděly na kládě a měly jsme je dát na youtube. Video se jmenuje Jak se zbavit nefunkčního vztahu I. Pokud si ho pustíte, uvidíte, že celé odmluvila Míla. Já jsem seděla paralyzovaná a nebyla jsem schopná vůbec mluvit. Sice jsme to měly připravené na papíře, ale když jsme to četly, tak to byla naprostá katastrofa! A tak Míla začala povídat o chrámu a o tom, jak jsme se seznámily,…a já jsem k tomu něco broukla,…víc jsem nebyla schopná. A pak jsme chtěly video zveřejnit, protože s technikou moc nevycházím, ukazoval nám to její syn Honza, který byl v tomto oboru zkušenější. A jak se to bude jmenovat? Řekl a koukl se na mě. „Chrám“, vyhrkla jsem. „Jen chrám?“ zeptal se a zase se na mě kouknul, jako že zdržuji, jak je možné, že to nemám pořádně promyšlené. V té chvíli mi v hlavě blikla myšlenka na můj minulý život, kdy jsem byla druidka a kvůli jednomu válečníkovi jsem nenaplnila svůj úděl a nepředala svoje druidské umění mému nástupci či nástupkyni. Znala jsem své jméno. Jmenovala jsem se Caedwen. Honzík se otočil a napsal mé jméno foneticky tedy bez e. Cadwen a vložil to na Youtube. A tak začal „Chrám Cadwen“ a moje videa. Dlužno říct, že jsem se s každým videem zlepšovala a zbavovala jsem se strachu a obav. Snažila jsem se být jen sama sebou a na nic si nahrát. Ono je to totiž hned ve videu vidět.
Posléze i Míla odešla z mého života. Její život šel jiným směrem a smyslem jejího života byl kvalitní láskyplný vztah a chrám je obrovská řehole. Jsem jí nemírně vděčná za to, k čemu mě dokázala přivézt a ze srdce jí přeji hodně štěští a ať se jí daří. Vesmír měl totiž potřebu naučit mě, že tohle musím zvládnout. A protože mi to samotné moc nešlo, poslal mi do života lidi, kteří mi s tím měli pomoci, a ona byla jednou z nich.
První zasvěcování posvátných kamenů zasvěcených Cernunovi a Třem bohyním se konal na keltský svátek Beltain. Zasvěcovaly jsme ho 3 čarodějky. Tento zasvěcovací rituál byl taky velmi zajímavý, protože jsem žádala o informace, co mám dělat a nic nepřicházelo, ještě jsem se bavila s Mílou a ona, jak už mě znala, tak mi řekla, až to bude potřeba, tak ti to přijde,..a opravdu..ve 4 hodiny odpoledně mi přišly informace, co vše bude potřeba k zasvěcovacímu rituálu,…svěcená voda,…keltská voda mrtvých zasvěcená Cernunovi dávnými druidy, krev a jiné… Paradoxně se mi to podařilo sehnat a tak jsme se v pátek vydaly na zasvěcovací rituál do chrámu. Jela se mnou kamarádka, která má dar jasnozření a při zasvěcování stejně jako já uviděla světelný proud, který vytryskl ze země a směřoval k vesmíru. Zodpovědně musím říct, že kámen Cernunovi, který byl zasvěcování jako první je nejsilnější, právě tam jsme totiž viděly světelný proud vyvěrající ze země. Pokaždé, když si na něj Míla stoupla, tak běžela na záchod a všechno z ní šlo ven,…její očistný proces započal…
Dokonce teď nedávno, kdy je zima a šla si na něj Marcelka stoupnout, tak mi říkala, že to je teda síla, že cítila, jak si z ní všechno špatné bere a že se jí začaly klepat kolena. Zasvěcování druhého kamene bylo dáno lásce a hlídají ho 3 bohyně. Na jednom kameni se „vypustíte a na druhém kameni se napustíte láskou“ Všechny fungují spolehlivě.
Začala jsem jezdit do Prahy, abych rozšířila klientelu chrámu. Věděla jsem, že chrám musím otevřít na Samhain, počátek keltského nového roku, ale práce na chrámu se vlekly a tak jsem se domnívala, že seminář udělám v Praze. V té chvíli mi přišla do života Mirka (viz článek Mirka). Po první chvíli jsem věděla, že jsme spřízněné duše a další víkend jela se mnou pokládat podlahu do chrámu. Bylo to neuvěřitelné. Za pár chvil jsme byly sehraný tým a šlo nám to neskutečně od ruky. Za jeden den jsme položily podlahu ve 2 místnostech a chodbičce, ale hlavní hala se dělat nemohla, nebyly tam vybroušené trámy. A tak jsem ve videu vyhlásila pomoc chrámu a opravdu byl ohlas. Přišla Marcelka, se kterou jsme brousily trámy a Veronika, která přišla ve chvíli, kdy už jsme odpadávaly, a byla vítaným přínosem pro naše unavené svaly. Jako odměnu dostaly holky ochutnávku – keltský čistící kruh. Pro všechny z nás to bylo velmi šokující i poučné. Přišly podzimní prázdniny a Mirka se mnou mohla položit podlahu v hlavním prostoru. Ve čtvrtek a pátek jsme se do toho pustily a v sobotu přijely první členky chrámu. Mirka se o ně dokázala postarat, zatímco já jsem jela pro další účastnici – Veroniku.
Chrám Cadwen je na počátku své práce. Je naplňován světlem a chráněn proti negativním silám. Magické kameny jsme musely uspořádat tak, že tvoří ochranný kruh. Je to opravdu nádherná práce, která mě naplňuje, ale zároveň je to i obrovská řehole. Mám pocit, že tohle je moje přispění a vklad ke světelné energii i pokus dostat protikladné síly do rovnováhy. Pokud přijdou ženy, které chtějí najít v sobě světlo, otevřít ho a plně s ním pracovat a já můžu být u toho, dívat se na ten zázrak, kdy se rozsvítí a rozzáří a pochopí, že život může mít vyšší rozměr než se doposud domnívaly, tak to je ta největší odměna, kterou mohu dostat…
S láskou Soňa
