Mirka
Zavolala mi, že potřebuje přijít na karty. Objednala se až na další týden. Ale protože situace v partnerském vztahu gradovala, zavolala mi, jestli nemůže přijít hned. Byl čtvrtek odpoledne a přišla krásná štíhlá žena. Měla bolest v očích a zlomený výraz. Posadila se a já jsem začala vykládat karty – skládat puzzle jejího života. Byl to klasický případ, který v kartách s klientkami zažívám dnes a denně. Spokojené, šťastné a harmonické manželství, které trvalo 30 let. Téměř žádný mráček na nebi. Všichni jim jejich vztah záviděli a on si po těch letech spojeného života našel milenku. Ale jak to bývá, domníval se, že to bude jen zpestření pro něj monotónního života, ale přerostlo mu to přes hlavu a zamiloval se! Mirka byla ochotná zabojovat o svoje štěstí, o svoji rodinu. Byla ochotná udělat cokoliv, aby se vrátil k ní a dětem. Byly sice už dospělé, ale svoje rodiče potřebujeme stále. Vykládala jsem karty, když najednou se ozvala moje duše. Začala rezonovat a nějak vnitřně souznívat s touto neznámou ženou, kterou jsem viděla poprvé. Tento pocit znám. Umím své duši naslouchat. Dala mi na vědomí, že se známe delší dobu – z minulých životů, kde jsme byly velmi dobré přítelkyně a vždy jsme byli jedna pro druhou. Ale zkuste tohle vykládat někomu, kdo k vám přišel na karty poprvé a na ezoterické hogo fogo nevěří. Byla spíš logický typ. Více jsem mluvila já, rozebíraly jsme celou situaci a hledaly cestu, jak z toho ven. A tak jak se začala rozeznívat moje duše radostí, že jí po dlouhé době vidí a že jí poznala, začala i Mirčina duše pookřívat. Nabídla jsem jí tykání, ona přijala. Vyprávěla jsem jí o chrámu Cadwen o myšlence postavit chrám pro ženy, které potřebují pomoct postavit se na nohy po té, co je život pořádně skřípl. Zrovna následující víkend jsem měla jet do chrámu brousit trámy a dělat jiné stavební práce, kterých jsem byla schopna. Řekla mi, že její tatínek je zedník a že ji spoustu věcí naučil, je technický typ, takže většinu zednických prací si je schopná udělat sama. Navrhla jsem jí, jestli by nechtěla jet se mnou do chrámu a pomoct mi. Čekala jsem odmítnutí. Za celý měsíc má pouze jediný víkend volný vzhledem k její pracovní vytíženosti. Náhodou měla volno. Souhlasila! Komentovala to slovy: „já to nechápu, přijdu k nějaké ženské na karty, hned si tykáme a v sobotu s ní jedu někam do tramtárie, ani mě nezajímá kam“.
No a tak jsme vyrazily! Já seděla za volantem a ona dávala pozor na mé „skvělé řidičské umění“. Jako perličku můžu napsat, že ve chvíli, kdy jsem se jí ptala jestli jedu dobře, čili, jestli nepřekračuji povolenou 50 km rychlost přes obec, se na mě Mirka konejšivě a starostlivě podívala, mi položila ruku na rameno a dodala „hezky jedeš, hezky..“. Vyprskla jsem smíchy a ona se taky pobavila.
V chrámu jsem měla v plánu brousit stropní trámy a pak uklízet venku kolem. Ona mi ale oznámila, že brousit trámy mi sice pomůže, ale že to pro ni není, že jí mnohem víc láká pokládat podlahu, o které jsem se sice zmínila, že bude potřeba položit, ale sama bych si rozhodně nikdy netroufla. Užasla jsem! Ale bylo cítit, že si Mirka věří a tak jsme se do toho pustily. Po dvou „šárech“ jsme dokonce vyhodily přítomného zedníka, aby nás nerušil svými připomínkami a radami. S radostí odešel na houby s Mílou, protože čekal naprostý výbuch našich odborných znalostí a schopností! Ale to se spletl! Mirka byla dokonalá s perfektními řídícími schopnostmi. Ona byla mozek a já jsem byla její výkonný orgán. Pracovaly jsme vyrovnaně. Ona myslela, měřila, já jsem vybírala pásy a společně jsme je zacvakovaly, byly jsme naprosto sehraný tým. Naše zkušenosti z minulých životů se projevily v naprosté souhře a harmonii. Výsledek byl naprosto profesionální! V průběhu naší společné práce se ozval i její manžel, protože mu bylo divné, kam to ta Mirka jela, když celý život sedí doma a věnuje se jen rodině a najednou se vypaří někam na víkend a ani neřekne kam. Cestou jsme se ještě zastavily na nákup v Lidlu a protože jsem neměla kartu Lidl. Mirka použila svou. Kartu měl na mobilu i její manžel a najednou mu cinkla někde v Chlumci nad Cidlinou a na nákupním lístku se ukázalo víno, oříšky a jiné dobrůtky. Mužská ješitnost a žárlivost zafungovaly. Myslím, že jsme si užily krásný víkend. Mirka potřebovala ze sebe dostat všechnu tu bolest a pochybnosti a já jsem jí trpělivě naslouchala a občas jsem jí dala nějakou myšlenku nebo radu. Pracovaly jsme až do úmoru a hned ráno jsme vstaly v 5, abychom práci dokončily. To ale nastaly komplikace, kdy se jí do oka dostala šponka z podlahy. Práci jsme s vypětím všech sil dokončily. Jedem do Hradce do fakultky, oznámila mi. Pokoušela jsem se jí vysvětlit, že mé řidičské umění je tak maximálně jezdit po okrskách a ne do velkého města. Semafory, provoz několika proudové silnice mě vždy matou. Prohlásila, že to zvládneme! Nedalo se jinak. A tak jsme jely. Nemám dálniční známku a Mirka navigovala. Pak jsem si najednou všimla, že si to frčíme do Hradce po dálnici! Mirka duchaplně zavolala policii ČR, popsala jim celou situaci a policista na druhé straně byl velmi vstřícný a uklidnil nás, že pokutu rozhodně nedostaneme, pokud se jedná o akutní zdravotní stav. Mohla bych napsat ještě spoustu dalších vtipných historek, které jsem s Mirkou ten víkend zažila a věřím, že bych vás určitě pobavila, ale to není účelem. Důležité je, že nakonec vše dobře dopadlo a z onoho víkendu jsme se vrátily jako nejlepší kamarádky.
Další měsíc se mnou jela znova a pokládaly jsme spolu podlahu v hlavní místnosti, kde mělo další den proběhnout první setkání – seminář chrámu Cadwen. Byla to hodně náročná akce, vypadalo to, že ani do setkání nebude hotovo, ale stihlo se. Kdykoliv přijdu a podívám se na podlahu, tak jsem ráda, že jsme si tuto práci mohli udělat sami. V den setkání, zatímco já jsem jela do Městce Králové pro další děvčata, Mirka se dokázala naprosto vzorně postarat o další holky, které přijely poprvé. Po mém návratu s dalšími účastnicemi zde vládla skvělá atmosféra a harmonie byla cítit na každém kroku. Představte si tu troufalost věřit, že se všechno včas stihne. A stihlo!. V pátek večer jsme naprosto vysílené položily podlahu a v sobotu se hned ráno konal první seminář!
Asi se ptáte, jak dopal její příběh. Manžel od ní odešel, pak se vrátil, asi pochopil, co pro něj Mirka a jeho rodina znamená. Prožívají náročné období. Čeká je ještě dlouhá cesta, a já věřím, že to zvládnou. Protože pokud budou chtít oba, určitě to půjde. Jinak už tenkrát se v kartách objevil jeho odchod, ale že nebude definitivní a že se vrátí,…a tak se i stalo. Další budoucnost ukáže čas.
Já jsem vesmíru vděčná, že nás s Mirkou spojil a že mám nejlepší kamarádku. Nemusíme být spolu denně, ani se nemusíme scházet a volat si. Víme jedna o druhé, a když potřebuje ona mě, jsem tu pro ni a vždy budu. A pokud já potřebuji s něčím poradit nebo pomoct vím, že ona je tady zase pro mě! Pokud se někomu zdá tento příběh nereálný, můžete si přečíst ten Mirčin, jak to cítila a vnímala ona. Doufám, že mi ho napíše. Mám Tě ráda Mirko a děkuju moc! S láskou Soňa
