Káťa
Potkala jsem ji v Praze, když jsem poprvé otevřela nové pracoviště. Neměla jsem čas vyzvednout si klíče, tak mi je vyzvedl můj zeť. Měla jsem tedy klíče a první klientka byla právě Káťa. Nerada se motám hromadnou dopravou, protože mi přijde příliš zmatená a tak jsem ji poprosila, jestli by mě na Letné nevyzvedla. Když zastavilo auto, seděla v něm asi pětadvacetiletá ztrápená blondýnka. Moc jsem tomu nerozuměla, proč právě tato dívka, které má vyzařovat silnou energii svého mládí je tak plná bolesti a smutku. Po chvíli hledání správných dveří jsme se dostaly dovnitř a já jsem mohla otevřít její příběh tím, že jsem začala vykládat karty a tím jsem viděla celý její život jako na dlani.
Vdala se ve 20 a měla štěstí. Manžel byl dobře finančně dobře situovaný a miloval ji i ona jeho. Měli domek v Praze. Hned vedle bydleli jeho rodiče a bratr, každý ve svém domě, ale velmi blízko na to, aby mohli být sami. Protože bratr a jeho žena měli s početím syna velké problémy, museli podstoupit umělé oplodnění a tady začíná příběh Káti. „Jen si nemysli, to nepůjde tak snadno…“ tahle věta se jí nějak dostala pod kůži. A tak se snažili. Velké očekávání a především tlak ze strany manželových rodičů a celé rodiny, aby už to bylo, vyvolal v Kátě obrovský stres. „Tak kdy budete mít rodinu, kdy to plánujete, nečekejte moc dlouho…“ Snažila se, ale s manželem neměli čas ani sami na sebe. Hlídání synovce, který byl téměř nezvladatelný s diagnostikou ADHD, soustavné zásahy tchýně do jejich soukromí jen zesilovali to, čemu se snažila bránit. Stres jí přímo paralyzoval. Karty ukázaly přirozené otěhotnění, pokud se zbaví stresu, ale v té rodině byla jako moucha v pavoučí síti. Následovala práce v podvědomí a odblokování hlavních stresů. Pak jsme se rozloučily. Odjela na dovolenou a obě jsme očekávaly pozitivní výsledek naší práce. Bohužel nic! Pak jsme se dlouhou dobu neviděly, až se asi za rok nahlásila do semináře chrámu. Jela z Prahy autem, tak mohla vzít ostatní děvčata, která by se jinak musela harcovat vlakem nebo autobusem. Ženské kruhy se otevřely na téma přirozené otěhotnění a vedle ní seděla vyrovnaná Erika, která už pochopila, že stres ničemu neprospívá a přirozeným vyprávěním svého příběhu uvolňovala stres, který Káťa v sobě nesla. Po té přišel můj kamarád s manželkou a půlročním synkem bohužel ve chvíli, kdy měla mluvit Káťa a tak její bolest a její příběh byl přerušený. Následovaly keltské kruhy, kde se celá situace uvolnila. Když seminář skončil a děvčata se s Káťou odebrala na zpáteční cestu, v autě zavládlo hrobové ticho. Veronika, která mi ještě večer volala, mi říkala, že tomu moc nerozumí, ale že to bylo divné, dokonce měla pocit, jako by jí seminář spíš vzal, než dal. Teprve, když jsem mluvila s Petrou, která taky jela ve stejném autě, vysvětlila mi celou situaci. „Já jsem cítila její bolest, jak moc chce, jak moc se snaží a jak to nejde, taky jsem to zažila a musela jsem na umělé oplodnění.“
Její bolest byla opravdu obrovská, křičela jí z očí, vyzařovala jí z celého těla. Dokázala tím paralyzovat všechny, kdo seděly vedle ní. A pak jsem ji dlouho neviděla. Toto léto jsem napsala na instagram, že jsem v Praze, kdo bude chtít přijít na karty. Napsala mi. Když jsem ji uviděla, moc jsem nepochopila, proč na karty přišla a vlastně jsme ani otěhotnění neřešily. Přišla se jen zeptat, jestli je dobrý nápad odejít z Prahy do starého statku u Hradce Králové, kde by mohla mít svoji provozovnu a po opravě zchátralé nemovitosti začít s manželem nový život. Karty přímo jásaly, bylo to totiž to nejlepší rozhodnutí, jaké mohla udělat. Jejímu manželovi se do toho moc nechtělo, musela ho přesvědčit. Byl to krok do neznáma a hlavně vykročení z komfortní zóny. Ubezpečila jsem ji, že tohle je opravdu to místo, kde bude šťastná a kde bude především sama sebou. V té chvíli se v ní něco změnilo. Něco prasklo. Tak zvláštně se rozsvítila a vnitřně posílila. Vyzařovala z ní pozitivní ale především obrovsky silná energie. Abych byla upřímná, tohle už nebyla ta stará Káťa, tohle byla nádherná zářivá a silná dívka. Takovou proměnu jsem ještě neviděla a jsem moc ráda, že jsem to mohla zažít. Za měsíc mi přišla fotka pozitivního těhotenského testu! A pod ním mi napsala: nevím, jestli se to malé udrží, ale všechno je tak, jak má být…
Takže milá Kačenko, mám z tebe velkou radost, stejně jako děvčata, která Tě v chrámu potkala. Radujeme se s tebou a těší mě, že chrám a my všichni jsme mohly být u toho, kdy Ty jsi našla sama sebe, přijmula nejvyšší zákon karmy – pokoru – a svým příběhem ukázala cestu ostatním. Tvoje miminko bude třetí za tento rok, které se narodí s přispěním chrámu. Posílám lásku, radost a štěstí a jsem moc ráda, že se naše cesty, na základě karmických zákonů, protly.
S láskou Soňa
