Trhání v chrámu
Tak jo, rozhodla jsem se, že „trhání“ si zaslouží více pozornosti. Je to stejné, jako když se mluví nebo nemluví o porodu. Někdo vás nechce děsit bolestí z něj, ale výsledek sakra stojí za všechnu tu chvilkovou bolest.
Věřte, že to byl zatím můj nejintenzivnější emoční a asi i očistný zážitek do teď a jeho popis mi zatím přišel jen tak lehce pohlazený, já ho chci chytit za pačesy a naservírovat Vám ho, ať víte, do čeho jdete. Takže zde jsou za tepla mé pocity z něj.
Moc jsem nevěděla co čekat, byla jsem upozorněná, že to bude bolet, hodně bolet, ale za to je to intenzivní očista čaker a to bylo ze začátku vše, co jsem o trhání čaker věděla. S tímto jsem do toho odevzdaně, i když nebudeme si lhát, i trochu se strachem šla.
Dříve jsem chodila na zdravotní masáže spočívající v mačkání bolestivých bodů a baňkování a tak zvládnu přeci i toto ne! Největší neznámá pro mě byl proces, jak to probíhá? Budou nade mnou jen držet ruce nebo se mě bude i dotýkat? Vychází ta bolest z nitra nebo z bodu dotyku?
A zde už se dostáváme k tomu, co se opravdu těžko popisuje. Ano bolest je zprvu fyzická v bodě doteku. Hlavně pro to, že je velice intenzivní, ale ne nesnesitelná (postřelení, pobodání, porod by určitě bolelo více, myslím). To, co ji ovšem zintenzivňuje je to trhání. Z mého pohledu je to poznání, že bod není jen stlačen jako knoflík, ale kmitán, roztáčen do kroužků a tím se bolest opravdu zintenzivní. Vždy se vám hned uleví, kdy se ruka Soni zvedne a chytne vaši ruku, aby vám dodala útěchu a podporu (děkuju Soňo, bez tvé ruky bych asi skončila už u druhého bodu =D ). Zde ovšem nekončíme!
Předem upozorňuji, že nepatřím k lidem, kteří by se poddávali emočně fyzické bolesti. Zpracovávám ji stlačením bolestivého místa (je-li to možné) a poté se stáhnu do sebe, kde čekám, až ta nejhorší bolest pomine, ale nekřičím! Vždy když jsem koukala na videa s porody žen, tak jsem si říkala „hmm to se mně asi nestane, já křičet neumím, takhle se nikdy neuvolním, jen dýchám a ..“ ..“AAAA“ sakra jak moc jsem se spletla. Člověk míní, Soňa mění =D.
Už po prvním bodě jsem měla slzy v očích, nevím kdy přesně, ale po každém bodě mnou škubaly větší a větší záchvaty očistného pláče. Při každém trhání dalšího bodu jsem víc a víc naříkala a ano křičela, prodýchávala. Ne proto, že by byla bolest horší a horší, každý má problémové jiné body, ale pro to, že jste víc a víc odhalení a nejednou maska spadne a zůstanete jen vy a vaše nitro odhalené, bolavé, řvoucí a očistné. Vše, co člověk tak dlouho zatlačoval do sebe, najednou vystřelí napovrch a vy můžete jen plakat! Jako když někdo nabublá šampaňské a pak ten špunt vyletí a s ním i emoce a pláč, co tam tak dlouho byly uvězněné.
Je to uvolňující, i když zprvu bolestivé, ale jak to tak s bolestí bývá, když odejde to, co vám bolest vytváří, tak odejde i bolest sama. Dalších pár dní jsou místa citlivá na dotek jako modřinky, ale v nitru ne na povrchu (i když u dvou bodů i na povrchu). Ale den ode dne bolest mizí a zůstává jen klid.
Je to na vás, ale jak se říká, ve chvíli když už čtete tyto řádky a zvažujete trhání, tak vás sem něco dovedlo, z nějakého důvodu čtete tyto řádky a uvažujete o tom. To něco může být i vaše duše odpovídající na vaše volání o pomoc. „Tady, tady ti pomůžou“ říkala ta moje a měla pravdu.
