„Můžeme tančit tady mezi haldami písku a před zraky náhodných nebo “náhodných” kolemjdoucích, anebo si na tanec a meditaci zajedeme do lesního chrámu, tak si vyberte.” láskyplně zavelela Sonička.
Beltainský seminář se v pondělí ráno přehoupl do své druhé poloviny a nás čekala meditace v lese spojená a tancem a Soňa nám dala návrh, kde odpověď byla předem zcela jasná.
S bříšky plnými Marlenky, kterou jsme s chutí a bez výčitek posnídaly, bylo jednohlasně (čtyři ženy) usneseno, že pokud tanec, tak jedině bez svědků a někde hooodně daleko od náhodného kolemjdoucího.
V dalších minutách už můj stařičký Ford nabral směr lesní chrám a jelo se.
Čím více jsme se blížily po silnici k lesnímu chrámu, tak se Verča vedle mě ošívala a něco si mumlala a kdyby jen trochu mohla, tak mi volant vytrhne z ruky a splete si tu záplatovanou silnici s dálnicí a mého jedoucího stařečka s formulí, jen aby už byla v cíli.
Les ji na kilometry daleko lákal a volal s obrovskou intenzitou k sobě, na jejich společný tanec a přivítání.
Dočkala se holka naše… vystřelila z auta, sundala boty a chytla generální směr a my ostatní tři cupitaly za ní, bez bot a s jedním okem pod nohami, abychom nešláply na něco bolavého a druhým okem neztratily Verču, která bůhví, jak to dělá, ale doslova běžela s jasnou vidinou, kam a kde přesně se nachází její taneční plácek.
No pochopitelně mezi ostružinami, jak jinak, že?!
Chabá námitka Soni, zda by to nešlo jinam, kde nejsou ostré šlahouny ostružin, Verča ji uzemnila, že ona má jasno a když se jí to nelíbí, ať si jde, kam chce, protože ona už nikam jinam nejde.
Jsme ženy, které ledacos vydrží a nic je nezastaví, stačí přeci jen malý bezpečný kousíček lesního koberce, kde to bude pohodlné, a tak jsme se krásně v provizorním kruhu rozestavily a začaly.
Držtičku jsem nastavila sluníčku, které se dralo mezi korunami stromů, a nechala svoje tělo pohybovat v bezmyšlenkovitém rytmu.
Nejdřív to šlo hodně těžce, myšlenky mi vířily v hlavě jedna přes druhou. Ozývala se bolavá kyčel, stud, strach, aby přeci jen kolem někdo nešel, pavouk mi nevlezl na nohu, ježíš had, aby se tady neobjevil. Spousty věcí, proč mám být stále ve střehu.
Po chvilce najednou samy od sebe odpluly, byly fuč, a já vnímala zvuky lesa, jeho podmanivou vůni s příchutí přicházejícího léta. Svěží vítr začal kolem mě tančit a nutil mě zvednout ruce a svléknout si bundu, která by mi překážela ve volném pohybu. Roztančil moje boky, hrál si s mými vlasy, zpíval mi do uší a já se začala usmívat a vnímat jeho slova.
„Jsi doma, uvolni se a užij si to ty divoženko bláznivá, raduj se, že můžeš, nadechuj se z plných plic a směj se z celého srdce, protože ty žiješ a probudila jsi se do krásného rána, začínáš chápat sebe, jaká ve skutečnosti jsi.
Žij a tanči se mnou!”
Věty, které mi šeptal vítr do uší, mě roztančily víc a víc. Pohyby byly ladnější a já přijala vyzváni k tanci od svého vánku. Žádný zběsilý tanec, jen láskyplné sladění pohybů s duší a šumění lesa.
Větve tleskaly a slunce se smálo.
Tanec lesních víl…
Kouzelný okamžik se po chvilce pomalu rozplynul a já měla chuť si sednout na zem, a ještě na chvilku rozjímat a nechat v sobě dohrát zvonkohru pocitu lehkosti, který v běžném životě se svým tělem nezažívám.
Tanec a pohyby byly v tu chvíli jednoduché, snadné a bez pravidel a dikcí. Rytmus udával jen dech a vánek, který vše řídil.
Rozhlédla jsem se kolem a viděla na děvčatech, že každá z nás si ty chvíle prožila po svém, niterně a intenzivně, jak jen nám bylo dovoleno. Podle výrazu v obličeji, který se uvolnil, a kde si hrál lehký úsměv, jsem poznala, že mají radost z prožitého okamžiku.
Pomalu jsme se vydaly na cestu zpátky k autu, kdy už z nás naše radost stříkala ven a ozýval se jen náš smích.
Další z mnoha dobrodružství Beltainu bylo za námi a další na nás stále čekalo… ale kdyby již nic jiného, tohle za to stálo.
Jenže já už nyní vím, co všechno mi tento seminář přinesl, co mi ukázal a co mě naučil.
Budu se snažit vám to alespoň tahle zprostředkovaně přiblížit, nejlépe jak jen to dokážu, i když už teď mám obavy, že popis zážitků bude jen popis zážitků.
Takže zase příště s dalším dobrodružstvím a já se už teď moc těším❤
