V úterý, ještě nabitá seminářem, jsem odpočívala po náročném dni v práci na sedačce v obýváku. Napadlo mě vyhodit kousek obalu, co se povaloval v kuchyni, a tak jsem zamířila své kroky k odpadkovému koši, který mám na chodbě. Ozval se podezřelý zvuk, připomínající valící se hromadu štěrku z nákladního auta. „Soused je blázen“, pomyslela jsem si, „o půl páté odpoledne vozit stavební materiál.“ Ale když jsem udělala jen pár kroků, zjistila jsem, že vše je jinak, než jsem se naivně domnívala.
Můj starý plynový kotel se naštval! Pojistný ventil začal chrlit litry vody všude kolem sebe. V momentě byla postříkaná skříň, stěna, a následně se tok vody zvýšil a z mého kotle se stal vodopád a stříkající fontána v jednom. Teď už se kotel nespokojil jen se svým okolím, ale jeho střik dosáhl i na okno, schodiště do patra, i dolů. Voda se lila kaskádovitě ze schodů a nezastavily ji ani dveře do sklepa.
Tento teatrální výjev, který vesmír nachystal pro své pobavení, ve mně stejné pocity nevyvolával. Začala jsem bleskurychle jednat. Můj letmý pohled na tlakový spínač, který byl jednu čárku před čtyřkou, naznačil, že mám tak dvě minuty na to, abych snížila tlak vody v kotli, jinak následky budou nedozírné. První, co zaujalo moji pozornost, byly páčky a ventily, které by se daly nějak otočit a zavřít. Zmateně jsem začala zavírat a otvírat všechno, co se tvářilo jako páčka nebo kohoutek. Stříkání vody zesílilo. Byl to ten okamžik., který známe ze všech thrillerů. Hlavní hrdina se dívá na časovač na bombě a tam se odpočítávají vteřina za vteřinou. Má posledních pět sekund a rozhoduje se, zda červený nebo zelený drátek. V případě špatného rozhodnutí exploduje celá čtvrť. Cítila jsem se stejně jako on a horečně jsem hledala onen správný drátek.
„Hlavní uzávěr vody!“ blesklo mi hlavou. To bylo ono! Bleskurychle jsem běžela ke dveřím do sklepa, otevřela je, a čvachtajíc ve vodě, co se teď při otevření dveří kaskádovitě linula dolů, běžela zavřít uzávěr. Zdařilo se! Vyběhla jsem zase nahoru přesvědčit se, jestli jsem stříhla správný drátek. Happy end z akčního filmu se zdařil.
Teď následoval krok dvě. Zajistit někoho, kdo by se na to koukl. Bylo po 16 hodině a můj servisák telefony už nebral. První, kdo mě napadl, byla sousedka. Ochotně mi dala telefon na toho svého. Ten sice přijel, zajistil, aby mi tekla alespoň studená voda a navrhl různé alternativy výměny kotle. Volný byl ale až v pátek. V době, kdy venku teploty klesají pod nulu, počítáte hodiny, kdy zatopíte, a ne dny. Mirka! Druhý spásný nápad. Kdybyste cokoliv a kdykoliv potřebovali, Mirka je tutovka. Dokázala by sehnat i růžového slona nebo kosmickou loď mimozemšťanů do deseti minut. Nezklamala, do 10 minut jsem měla 12 telefonních čísel na servisáky v okolí 15 km. Začala jsem žhavit dráty. Během několika málo minut se ze mě stal odborník na slovo vzatý v rozsahu plynových kotlů, které můžete na trhu v ČR sehnat. Průtokový kondenzační, kondenzační s dispenzní nádobou, značky Baxi nebo Junkers atd.
Hlava mi praskala ve švech. Nové vložkování komína, vrtání do podlahy a napojení kotle do odpadu, cihlový prach všude po domě…radostné vyhlídky blížících se dní. Vzhledem k šoku, který jsem zažila, se mi adrenalin vyloučil do krve a usnout bylo poněkud problematické. Snažila jsem se „uflákat“ v posteli, ale ne a ne usnout. Jako by duše chtěla se mnou mluvit a přes řevnící dav myšlenek to nešlo. Až se ke mně probourala a zeptala se „Co to děláš?“
„Řeším situaci…“ odbyla jsem ji stroze.
„Prosím?“ významně zvýšila hlas, aby mě zastavila a nakopla. A mně to došlo. Usmála jsem se na ni a pochopila.
„Proč to prostě nepředáš kapitánovi?“ všude o tom mluvíš ve svých videích.
I mistr tesař se někdy utne. Vypla jsem myšlenky a předala jsem pomyslné kormidlo této situace kapitánovi (pokud chcete vědět přesný návod, koukněte na video pod článkem) a blahodárně jsem usnula.
Vzbudilo mě cinkání telefonu, který oznamoval příchozí zprávy. Následek předešlého večera. Jedna lepší zpráva než druhá. Cena se pohybovala od 80 000 do 120 000,- Kč. Nadějné vyhlídky včetně zednických prací a doba provedení nejdříve za týden. Ale pro jistotu jsem tentokrát zavolala i svému servismanovi. Vzal mi to a vyposlechl si můj příběh.
„Kdy to potřebujete udělat?“
„Včera bylo pozdě… “ odpověděla jsem.
„Chcete kondenzační kotel nebo jen obyčejný porůtokáč? Cena by byla 35 000,- Kč i s montáží a nemuselo by se nic vrtat ani měnit. Jen by se vyměnil kotel za kotel. Souhlasila jsem. Bylo to nejjednodušší řešení.
„Počkejte mi půl hodiny a já se pokusím domluvit s chlapama „. Ochotně jsem souhlasila, neměla jsem co ztratit. Zavolal za 10 minut.
„Dnes v 10 hodin k Vám přijedou chlapi a vymění Vám kotel.“
WOW! Koukala jsem na to jako bacil do lékárny. (s oblibou používám toto spojení, i když není moje, mám ho od manažerky Lucky). Lapala jsem po dechu a vzpomněla si na kapitána, že ON si vzal do ruky celou situaci.
Vstala jsem z postele a šla se rozloučit s věrným druhem, který v mém životě figuroval 25 let. Bydlel na chodbě hned vedle mé ložnice a věrným vrčením mě uspával, když se zapínal a vypínal. Byla jsem zvyklá na jeho vrnění a jeho pravidelné uspávání. Byla to moje ukolébavka každý večer. Občas jsem i kontrolovala, jestli ještě dýchá, protože jeho náhlý skon by znamenal katastrofu, která se stejně nedala odvrátit. I když se Vám to bude zdát divné, bolelo mě srdce, že odchází z mého života. Vím, že všechno má svůj konec a jediné, co je v životě jisté, je změna sama… Pohladila jsem ho, poděkovala jsem mu za jeho věrné služby a vysvětlila jsem mu, že jednou do toho šrotu půjdeme všichni. Vážně mi bylo líto, že z mého života už odchází.
Když jsem se vrátila z práce, čekal na mě nový Baxík, spokojeně si broukal svoji písničku, lehce a bez těžkostí. Připomínal mi mláďátko, které jsem si pořídila místo toho starého kamaráda. Vrčel, pobroukával a chtěl upoutat moji pozornost, aby mě ujistil, že teď v mém životě bude figurovat už jen on. Ještě trošku s bolavou duší jsem ho pohladila na všech páčkách, které má, a seznámila jsem se s jeho základními ovládacími panely. Spokojeně se zapnul, aby ukázal, jak je úžasný a dokonalý a že je hoden mé lásky a mých citů. Skamarádili jsme se.
Výměna starého za nový se povedla do 20 hodin! Naprosto skvělý výkon, který zvládl kapitán. Ani nechci domyslet, jak by to dopadlo, kdybych loď v onom osudném okamžiku řídila já.
Takže milý čtenáři, ať se v této chvíli, kdy čteš můj článek, potýkáš s jakýmkoliv problémem, předej své kormidlo kapitánovi. Dokáže vyřešit zadaný úkol zázračným způsobem, bravurně a bleskurychle. Řešení, o kterém by se Ti ani nezdálo, je nádherná ukázka toho, jak Ti může vesmír pomoct s problémem, který třeba řešíš léta…
