V prosinci jsem se účastnila semináře na téma „čištění rodové karmy“. Vzhledem k tomu, že jeden z mých problémů je narcistická matka, jsem do tohoto semináře vkládala velké naděje. Asi jsem měla svá očekávání trochu krotit, protože vše dopadlo jinak, než jak jsem si to představovala. Nechápejte to tak, že se po semináři nic nedělo! Dělo!!! Jenom ne tak, jak jsem si to nakreslila ve své mysli.
Na úvod byste měli o mé rodině něco vědět. Jestli existuje nějaké karmické dno, tak má rodina je ještě níž. Dalo by se skoro říci, že má rodinná karma je totální žumpa! Narcisté, egoisté, lháři, násilníci, podvodníci, alkoholici. Už nám chybí asi jenom vrah. Alespoň tedy v současné inkarnaci.
Jak už jsem psala v úvodu. Od semináře jsem si slibovala zázračný posun ve vztahu s mou matkou. Jak se ale zdá, je dost odolná. Je pravdou, že i při čištění se sice objevila, ale rychle ustoupila a její místo nahradila její mamka. A ta zjevně čistila tuhle stranu rodiny ve velkém stylu!
Babička je již 15 let po smrti. Náš vztah byl velmi zvláštní. Byla hodně žárlivá. A to zanechalo velký šrám na mém vztahu s dědou. Byl odměřený, chladný a jako bych byla spíš překážka než potěšení, kterým obvykle vnouče bývá. Ani babiččina smrt nic nezměnila. Naopak to bylo mnohem horší. Uzavřel se víc do sebe a náš vztah byl na bodu mrazu. Při návštěvě jsme tři hodiny seděli v jedné místnosti a kromě pozdravu si nic neřekli. Nebylo co.
Loni v září onemocněl. Bral spoustu prášků, sotva si došel na záchod, natož aby si zvládl uvařit. Všichni měli neskutečný problém pro něho cokoliv udělat. Jako „omluvu“ své sobeckosti se snažili nalhat mně a nejspíš i sami sobě, že si za to může sám, protože se chová tak a tak. Byla jsem jediná, kdo za ním každý týden těch 60km jezdil. Vozila jsem mu léky, nákup, navařené jídlo a vše, co potřeboval. Sklidila jsem za to od rodiny pouze posměch, pohrdání a spoustu otázek, jestli mi alespoň něco z toho zaplatil a že si nic nezaslouží. Upřímně mi z nich bylo na zvracení! Nesčetněkrát jsem to obrečela. Byla jsem zoufalá a nechápala, co jsem dopr… v minulých životech provedla, že jsem se ocitla zrovna tady.
Jediné, co mě drželo nad vodou bylo to, že náš vztah se trochu zlepšil. Nebylo to nic světoborného. Bavili jsme se o počasí, pořadech v televizi a zprávách. Ale alespoň jsme mluvili!
Víkend po semináři jsme za dědou jeli kvůli dřevu. Za ten víkend nám asi 40x poděkoval. Nic zvláštního? Ale ano!! V mé rodině jsou slova „prosím“ a „děkuji“ horší, než to nejsprostší slovo, které si dokážete vybavit! Byl úplně jiný. Usmíval se na nás. Se mnou mluvil o práci, o novinkách doma, co mám v plánu o vánočním volnu. Úplně jsem to nechápala. Byla jsem jako Alenka v říši divů a přemýšlela jsem jestli sním či bdím.
Mezi svátky jsme za dědou jeli i s matkou. Objal nás, řekl, že je rád, že jsme přijeli a že se na nás těšil. I ona uznala, že je úplně jiný. Samozřejmě ale nepřestala vést kecy o tom, že si tu starost nezaslouží a že mu to stejně dlouho nevydrží.
Tento článek píši po návštěvě, která proběhla už v novém roce. A jsem přesvědčená, že to nebude obyčejný rok. Po této návštěvě jsem odjížděla v slzách. Ne smutku!! Nýbrž neskutečného štěstí!
Několik hodin jsme se s dědou bavili, smáli se a spoustu si toho řekli. Oslovoval mě zdrobnělinou mého jména. Poprvé za 28 let! Cítila jsem z něho to, co nikdy předtím. Lásku. Čistou, upřímnou lásku.
Děda už není nejmladší a vím, že tu nebude věčně. O to větší mám radost, že se z našeho vztahu vytratila všechna temnota. Protože až jednou odejde, nebude mě tížit zloba. S ním to neposeru (omlouvám se, ale jinak to napsat nejde) jako s babičkou. A především vím, že až se příště setkáme, budeme mít vše vyřešené.
Sice čištění neproběhlo tak, jak jsem chtěla, ale proběhlo tak, jak Vesmír uznal, že momentálně potřebuji. A já jsem za to neskutečně vděčná!
