Má cesta za uzdravením, která se stala i hledáním sama sebe

Má cesta za uzdravením, která se stala i hledáním sama sebe

 

Na začátek bych asi měla popsat, kdo jsem. Vždy jsem byla spíše materialisticky založený člověk. Vyrůstala jsem v prostředí, kde měřítkem úspěchu bylo to, co člověk dokázal (materiální věci). Už od mládí mě rodiče podporovali v cestování, takže během studia perspektivní školy jsem absolvovala mnoho stáží v zahraničí. Po škole jsem hned nastoupila do vedoucí pozice a následně měla svůj velmi dobře fungující podnik, v čemž mě celé rodina strašně moc podporovala a fungovala v něm se mnou.

 

Ale byla jsem opravdu šťastná?

 

Během podnikání a hlavně po porodu dcery, kdy jsem pořád pracovala, se mi začaly objevovat zdravotní problémy, které se postupem času zhoršovaly. A dospěly až do takové fáze, že jsem byla nucena ukončit svoje podnikání. Moje časté pocity motání hlavy, závratě a následně zřejmě i panická porucha mě dostali do stavu, kdy jsem nebyla schopna normálně fungovat. Vzdala jsem se přátel, nikam jsem nechodila. Jít na nákup, řídit auto, zajít do restaurace pro mě bylo nepředstavitelné. I na krátké procházce jsem se celou dobu soustředila na to, abych neupadla a zvládla dojít domů. Absolutně jsem neznala co je radost ze života. Od toho se odvíjela i moje nálada. Z dříve nespoutaného střelce prahnoucího po zábavě, který se pořád smál, se stala hromádka neštěstí. Dlouhá léta jsem chodila po nemocnicích, absolvovala nespočet vyšetření a vyslechla mnoho doporučení, které jsem posléze kombinovala i s radami léčitelů. Nic nepomáhalo. Až jsem jednou na youtube narazila na videa paní Soni. Zde zmiňovala i Chrám Cadwen, kam jsem se posléze dostala.

 

Z počátku jsem si říkala jako klasický nevěřící Tomáš, že je to nesmysl, aby něco takového fungovalo a nějaký člověk měl takovou moc. Ovšem něčím mě Soňa zaujala a její videa přitahovaly, i když mozek říkal: „Je to nesmysl, nevěř ji, nepomůže ti jako spousty a spousty ostatních.“ Po nějaké době jsem se k videím vrátila a táhlo mě to k tomu, Soňu kontaktovat. Domluvili jsme se na výkladu karet přes telefon, jelikož jsem z druhé strany republiky. Výklad proběhl a byla jsem překvapena, jak na mě seděl a zazněl v něm i šťastný konec mého léčení, ovšem způsobem, kdy na sobě musím zapracovat především já sama a nikdo za mě to hlavní nemůže udělat. Padla tam i slova o chrámu Cadwen a loučili jsme se s tím, kdy mi Soňa řekla: „Cítím, že se uvidíme osobně“. Nevěnovala jsem tomu moc pozornosti. Po nějakém čase a dalších a dalších procedurách, kdy mi nebylo lépe, jsem si vzpomněla na její slova a domluvili jsme si první osobní setkání.

 

Přijela jsem do chrámu celá nervózní z toho, kam vůbec jedu a co se bude dít. Ovšem nervozita rychle opadla, paní Soňa byla úžasně příjemná. Šli jsme pracovat do podvědomí, kdy jsem poprvé hovořila se svou totálně naštvanou a zlomenou duší, dokonce jsem viděla i černý tunel, kam mě to táhlo. Práci jsme dokončili, dostala jsem rady jak se dál chovat, jak najít cestu ke své duši a sama k sobě. Řídila jsem se tím. Ovšem od odjezdu z chrámu, kdy jsem byla v totální euforii a byla jsem neskutečně nabytá energií, se to postupem času vrátilo do stejných kolejí. Až na mé myšlení, to už bylo nastaveno jinak, na to jak chci žít opravdu, v rodinné pohodě a ne v pracovním kolotoči. Začala jsem vnímat svět kolem sebe úplně rozdílně, tak jsem ho nikdy neviděla. Stačil mi pohled na krajinu a nádech v přírodě a byla jsem šťastná, tentokrát opravdu. Ovšem to štěstí mi dál komplikoval můj zdravotní stav, který se stále nelepšil. Neváhala jsem a domluvila si další schůzku.

 

Na té jsme trhaly bloky. To moc nejde popsat. Myslela jsem, že to zvládnu bez jediného křiku, slzy a bolesti, já na sobě přeci nedám nic znát. Opak byl pravdou, bylo to strašné, ta bolest byla nesnesitelná a za mě horší než třeba porod. Křičela jsem, co to šlo. A zase odjížděla ve šťastné euforii a naději, že jsem zdravá. Bohužel ani druhé „nastartování“, jak říká Soňa, nevydrželo mé zanesené tělo a vrátilo se do starých kolejí.

 

 

Tento zápis píšu po třetí návštěvě u Soni, kdy jsem přesvědčena, že mé tělo toto nastartování již zvládne a rozjede se tak jako frčelo dříve, i když jiným směrem. Protože zážitek, který jsem dnes zažila, to bylo něco tak silného, že nevím, zda to dokážu popsat. Když jsem jela do Chrámu, moc jsem chtěla vyzkoušet minulé životy a znovu karty, zda mi řeknou, jestli tato cesta je opravdu správná a dobereme se tíženého výsledku. Soňa mi ale řekla, že uděláme Dračí dech, řekla jsem dobře a důvěřovala jí. Je to práce bez jakéhokoli fyzického kontaktu. I přes důvěru jsem do toho šla s tím, že je jasný, že se na to nezvládnu napojit a určitě to díky tomu nebude mít takové výsledky. To, co se dělo po tom, je nepopsatelné a přála bych to zažít každému! Soňa mi řekla, že mi postupně bude vytrhávat bloky a draci se o ně postarají. Dostaneme vše špatné pryč. Mně se povedlo něco neskutečného, má duše vyslyšela i to, že jsem chtěla vidět minulé životy a z trhání bloků mi udělala dokonalý film, kde jsem vše barvitě viděla. A ano, když to teď píšu, pořád si připadám trochu jako blázen, šťastný a po terapii šíleně unavený blázen. Podotýkám, že jsem měla šátek přes oči, také jsem se ujišťovala, zda ta obrovská záře, co přišla po každém odstraněném bloku, nemůže být klam z okolního světla, ale nebyl. Neskutečné bylo, jak se na mně Soňa napojila, přesně věděla, kdy přijde blok, kdy tam je a kdy odchází a naprosto to sedělo na můj film, který jsem měla možnost vidět.

 

Ve tmě zavázaných očí přišel první z mích osmy minulých životů, který jsem měla možnost vidět. Seděla jsem v tmavé jeskyni a zažila ukamenování do hlavy. Po tom, co jsem ho ze sebe dostala, přišla obrovská záře. Následně záři pomalu zatemňoval další můj minulý život další smrt, kdy jsem byla odňata od své rodiny a tažena v prachu za koněm než jsem zemřela. Opět následovala ta krásná neskutečná záře a takto se to opakovalo se všemi minulými životy. Vždy jsem v nich viděla, jakým stylem jsem zemřela. Oběšení, utopení, skok ze skály. A u všech jsem cítila, že smrt nastala následkem úrazu hlavy. Ještě jsem si vždy kontrolovala, když blok odcházel, otáčením hlavy, jestli se nemotá (při čištení se motala hodně) a po odstranění bloku už ne. V posledních dvou bylo i motání jako bezdomovec, kdy jsem se plácala životem ode zdi ke zdi a to doslova a v posledním jsem se jako bohatá panička s nenaplněným životem upila a předávkovala léky k smrti, také s motáním hlavy. Už chápu ty mé stavy v tomto životě s takovouto minulostí. Pak přišel současný život a film pořád pokračoval. Viděla jsem situace, které mě trápily a bolely. Jeden z bloků byl i zánět v mé hlavě, který jsem viděla a též byl rozpuštěn a poslán hluboko pod zem. Když se snad vše odblokovalo, přišlo něco úžasného. V té nádherné záři ke mně přišla moje duše a objala mě. Ta aura rudého srdce kolem nás byla neskutečná a posléze tam s námi byla i celá má nejbližší rodina. Pak přišel poslední malý blok a to obavy z budoucnosti, kdy jsem viděla sebe i s naším dalším děťátkem žít spokojený život a rozpouštění všech obav kolem toho. Nepopsatelný závěr z budoucnosti. Aby to neznělo ten můj film jenom krásně, u těch hrůz, co jsme rozpouštěly, jsem křičela a kroutila se bolestí. Ale stálo to za to!

 

Klobouk dolu za práci, kterou paní Soňa odvádí a boří tím hranice o našem bití. Teď tu sedím pár hodin po tomto zážitku ještě celá unavená s bolavou hlavou. Tomu se ani nedivím po tom, co zažila a věřím, že všechno zlé je pryč, tak jak mě má duše ujistila po terapii. Nemohu se dočkat dalších dní, kdy budu jako nový člověk. Každý by měl mít možnost toto zažít je to neskutečný zážitek! Paní Soně moc děkuji za její práci, do Chrámu se budu moc ráda vracet. To, že se uzdravím, vím, jako to, jaký nový život teď budu žít.

Mohlo by se vám také líbit...