Životní příběhy – Maruška
Tohle je zkouška každého léčitele a člověka, který chce pracovat s energiemi. Je potřeba poznat sílu protistrany, i sílu světla. Pochopit, že vy jste tvůrci, pochopit, že to, čím dokážete léčit a pomáhat je střípek Bráhmy, který zapomněl kým je a v tomto příběhu si musí vzpomenout, že je Bráhmou! Tedy bohem a musí se naučit rozsvítit světlo, které jediné dokáže rozpustit temnotu i v té největší tmě, kdy stačí škrtnout jen zápalkou, protože tma nikdy nemůže rozpustit temnotu a jediné, co jí dokáže rozpustit je světlo.
Potkala jsem ji před 15 lety, jmenovala se Maruška. Doporučila mi ji moje nejlepší kamarádka. Prý je to moc hodná holka, má invalidní důchod, protože je po vážné operaci srdce a potřebuje pomoc.
Když se posadila naproti mně, měla pohled raněného zvířete a v sobě nepopsatelnou bolest, které jsem nerozuměla.
Byla to moje první zkušenost s kartami a léčením, a abych byla naprosto upřímná, věděla jsem, že mám dar, ale co s ním mám dělat jsem ještě úplně nechápala. A tak jsme spolu začaly karty. Příběh, který se mi otevřel před očima mě ochromil a vyrazil dech!
Jedna z nejtěžších karmických situací, kterou jsem kdy viděla, a to můžu říct i teď po letech!
Jejímu otci zemřela manželka, její máma. Zůstaly po ní čtyři dcery. Nejstarší se rychle vdala, aby z patologického prostředí odešla. Zůstala dvojčata a jednou z nich byla právě Maruška a pak ta nejmladší.
Její sestra dvojče se opět rychle provdala, aby unikla dané situaci.
Takže v rodině zbyla jen naše Maruška a její nejmladší 15letá sestra.
Její otec se rozhodl, posílen alkoholem, že když mu odešla manželka, tak má právo si vybrat jednu ze svých dcer, aby mu roli partnerky vykompenzovala.
A tak jednoho večera vstoupil do koupelny, kde se Maruška koupala, začal ji mlátit, fackovat a vytáhl ji nahou z vany. Se slovy že je jen děvka, kurva a že si nic jiného nezaslouží (svoje chování si sám sobě musel ospravedlnit a nějak ho omluvit), ji znásilnil opřenou o roh vany. Bolest, křivda, trauma a ublížení od člověka, který ji měl chránit a bránit, se kterým měla prožívat hlubokou bolest ze ztráty své maminky, se vypsat nedá!
Můžete ho jen prožít přes svoje srdce, v případě, že se napojíte na daného člověka. A pokud bych vám vypsala příběhy minulých životů, které vedly k této situaci, asi by vám to k ničemu nebylo.
Bylo potřeba to řešit teď a tady!
Když jsem přečetla ten příběh v kartách nemohla jsem říct celou pravdu, i přesto že jsme ji obě znaly. Kdybych pravdu jen vyslovila, Marušku by to zlomilo. A tak jsem udělala to jediné, co jsem udělat mohla.
Podívala jsem se na ní, a řekla jsem: „Za dva měsíce, když to začneme spolu čistit budete naprosto v pořádku a za 3 měsíce budete mít vztah, začnete žít naprosto plnohodnotný a láskyplný život.“
V té době jí bylo 30 let. Nikdy neměla žádný partnerský vztah a mužům se vyhýbala!
Maruška se začala smát, možná mě považovala za blázna, nebo za někoho kdo si s ní jen hraje, ale protože v jejím okolí nebyl nikdo, kdo by jí podal pomocnou ruku, neměla na výběr, a moji nabídku přijala.
Já jsem to vnímala jako zkoušku toho, co dokáže světlo, které skrze mě prochází do člověka, který pomoc potřebuje. Protože jsem byla na počátku své cesty, netušila jsem kolik světla a energie je schopné projít přes moji auru, ale jedno jsem věděla, že do Marušky musím dát naprosto všechno! Maruška to intuitivně cítila, a tak se mi úplně odevzdala. Věřila mi. Jako malé vystrašené dítě, které hledá záchranu od matky, která už tu dávno není.
Pamatuji si že při jednom sezení, kdy jsem na ni pokládala ruce, rozpouštěla všechny bloky a snažila se do své práce dát vše co mnou je schopno projít, uviděla jsem podivnou siluetu na rohu pohovky, na které ležela Maruška. Viděla jsem, že ji drží za ruce a pláče. Rozeznala jsem v tu chvíli duši její matky, která seděla u ní. Vnímala jsem, jak jí kapou slzy po tváři, a jak mi pomáhá, aby se z toho její dcera dostala. Řekla jsem to Marušce a v té chvíli se ozval srdceryvný pláč, hluboký, bolestivý, naříkající, ale prapodivně očistný. Duše její matky jí pomohla, aby uvolnila zatlačenou bolest a aby vše, co v ní bylo mohlo ven. Říkala mi, že ji u sebe cítí.
Po dvou měsících tvrdé a náročné práce, jsem byla spokojená s výsledkem našeho snažení a prací světelných energii. Rozhodla jsem se vystavit Marušku první zkoušce. Prvnímu setkání s mužskou energií. Jeden můj kamarád, který byl nezadaný, byl ochoten přijít na společné setkání se mnou, s Maruškou a její kamarádkou.
Ve chvíli, kdy jsme měly odejít na schůzku se Maruška naprosto roztřásla a nebyla schopná jakéhokoliv sociálního kontaktu, třásla se, držela se za břicho a stočila se do klubíčka. Její kamarádka, když to viděla okamžitě odjela a my zůstaly samy u mě v obýváku. Stočila se do polohy plodu, chránila si břicho a vnitřní orgány, sotva dýchala. Vysvětlila jsem jí, že nikam jít nemusíme, že jsme to jen chtěly zkusit. Dívala jsem se na to, jak se 2 měsíce mé práce roztříštily jako křišťálová mísa. Maruška zůstala ležet na gauči a já jsem zapálila oheň v krbu, držela jsem ji za ruku a ona po chvíli, kdy pochopila, že je v bezpečí, usnula.
V té chvíli se protistrana, která ji „vlastnila“ (čistá duše byla odevzdána zlu a zlo má na ni nárok!) postavila na odpor. Maruška ležela na gauči schoulená do klubíčka a ztěžka dýchala. Teď už jsem neměla co použít, po dvou měsíční práci a impregnací světlem tady stála protistrana a brala si, co bylo její. V tu chvíli jsem pochopila, že to není jen příběh Marušky a protistrany, ale i mně a protistrany. Položila jsem pravou ruku Marušce na srdeční čakru, levou ruku jsem jí položila na její pravou ruku a propojila jsem všechny své energetické okruhy s jejími a začala vše čistit přes sebe. V tu chvíli jsem určitě strhala všechny ochranné štíty, které mám nad sebou. Protistrana se do mě opřela veškerou svojí mocí a silou, protože žádnou duši nechce vydat jen tak.
V té chvíli jsem začala prožívat veškerou její bolest, veškeré její ponížení jako ženy, její zablokování vůči mužské energii, síla jejího hlubokého negativního prožitku se začala čistit. Držela jsem Marušku, dýchala jsem a myslela na světlo. Vnímala jsem její hlubokou bolest, pochopila jsem její zaseknutí vůči mužské energii a viděla jsem i všechny minulé životy, které vedly k tomuto souboji mezi světlem a temnotou.
Jediné v co jsem doufala, byla síla mých ochranných štítů, čistota srdce, s jakou tuto akci podstupuji, hluboké napojení na světlo, které mnou v tuto chvíli procházelo. To byla ta chvíle souboje světla a tmy, kdy se musíte rozhodnout, jestli obětujete někoho, koho defacto ani neznáte, ale zároveň musíte pochopit, že když bojujete za ty druhé, bojujete i sami za sebe. Nemůžete obětovat ty druhé ani sebe!!!
Skrze sebe musíte rozsvítit světlo, které ve vás dřímá, aby ochránilo všechno, co je ve vašem dosahu!!
Nevím, jak dlouho jsem ji držela za ruku, vlastně ani nevím, jak dlouho ten proces probíhal. Na tom gauči jsme nakonec usnuly obě. Všechnu její bolest jsem absorbovala, vyčistila a uvolnila, a upřímně chápu, že nebyla schopná to zvládnout sama. Ráno jsme si udělaly snídani a ona odjela.
Ten den se seznámila přes internet s chlapcem, se kterým si začala psát. Ještě po nějakou dobu se vyhýbala fyzickému kontaktu, ale nakonec se před Vánoci rozhodli, že se setkají. Bylo mu přes 30 a byl sám. Napsal jí, že jestli si najde někoho, koho by mohl mít rád, tak si od Ježíška pod stromeček už nic jiného nepřeje. To jí moc potěšilo. Podělila se se mnou o všechny své pozitivní zážitky, protože začínala být šťastná.
Pak se setkali, vysvětlila mu, že s ním nemůže spát, ale že on u ní přespat může. Ležel vedle ní, objímal ji, ukázal ji, že mužská energie není jen ničivá a destruktivní. Celý týden ji ukazoval že ta energie dokáže být i láskyplná, objímající a otevírající. Za týden jeho mužská energie roztavila ledové příkrovy, a ze zamrzlého a zničeného ženského srdce vytryskl pramen a láska rozpustila temnotu. Dál už nebylo potřeba pracovat. Dál už s ní mohli pracovat její ochranní andělé a ochranná energie její matky.
Na jaře jsem byla pozvána na oslavu jejích narozenin, ve vysokém stupni těhotenství se svojí dcerou jsem se je vydala navštívit. V ten den a v tu chvíli ji požádal o ruku. Dnes vím, že je vdaná, že zvládla i přes svůj fyzický hendikep porodit holčičku, a patří světlu, tak jak mu vždy patřila. Tak to přeci má být!!!