Když jsem natočila video ohledně problematiky dvou protikladných energiích v nás, nazvala jsem ho pro názornou ukázku Temný a Bílý anděl. Bylo to vysvětlení, jakým způsobem v nás tyto protikladné energie pracují a jak s nimi máme zacházet. Mělo vysokou sledovanost a bylo poměrně úspěšné. Zřejmě si na toto video někdo stěžoval a tak youtube nám video vymazal. Stále mě překvapuje hloupost a tmářství některých lidí, kteří se považují za duchově vzdělané a tím pádem samozřejmě na vyšší úrovni, než jsou ostatní. Tak to ale rozhodně není. Milý čtenáři, pokud čteš tyto řádky a máš pocit, že jsi úplně obyčejný, tak jsi na správné adrese.
Ti duchovně na výši trpí syndromem duchovní pýchy. I sám Ježíš umyl svým apoštolům nohy, aby tak dal najevo, že se necítí být „duchovním vůdcem“, protože byl moudrý a věděl, že k osvícení jednou dojdeme všichni. Někdo k tomu potřebuje víc inkarnací a bolesti, aby prozřel, jiný se učí snadněji. Ale ať máme jakékoliv vlastnosti, právě to nás utváří a dělá jedinečnými, a pokud potkáte na své cestě životem ty, co jsou lepší, duchovnější nebo osvícenější, je to jen ukázka duchovní pýchy daného člověka a od toho běžte raději o dům dál. Ti, kteří vědí a znají, nemají rozhodně potřebu se nad někým vyvyšovat a nebo někoho ponižovat. Jsou tiší, skromní a „úplně obyčejní“.
Ale zpátky k tématu o protikladných energiích v nás. Náš duch, což je nejjemnější substance našeho bytí (ta část v nás, která je nesmrtelná a je součástí Boha) potřebuje ke své existenci tzv. elektromagnetické fluidum, čili elektřinu a magnetismus v jednom. A pokud se jen trošku vyznáte ve fyzice, víte, že elektřina a magnetismus nejsou stejné energie, ale opačné. Na této polaritě je postaven celý náš známý svět, čili celý vesmír (problematika je trošku složitější a nemůžu si dovolit zabíhat do vysvětlování paralelních světů a jiných dimenzí). Tyto energie můžeme pak vidět jako muž x žena, černá x bílá, bolest x radost atd. Jádrem celého videa i mého dnešního vysvětlování bylo, že tyto protikladné energie je nutno držet v rovnováze a není možné ničit ani jednu, ani druhou. Nevyváženost těchto polarit pak v té nejhorší míře vede k těžkým duševním chorobám a jejich léčení současnou medicínou (útlum organizmu) bych přirovnala ke středověku. Opak je totiž pravdou. S těmito energiemi se musí pracovat a podporovat poníženou část a stlačovat tu, která se cítí být nadřazená, aby došlo k rovnováze a abyste tím pádem dokázali najít svůj vlastní střed.
Abych názorně vysvětlila danou problematiku, snažila jsem se to posluchačům ilustrovat na ikonách bílého a temného anděla, protože tato vizualizace je pro všechny velmi snadno pochopitelná. Bílý anděl je láska v nás, to, že všechny milujeme bez podmínek, všichni jsou pro nás úžasní a jedineční a rozdali bychom se pro ně a máme potřebu jim sloužit. Temný anděl je protiklad a učí nás sobectví, vzteká se, je vzdorovitý. Pokud vládne v člověku jen bílý anděl, sklouzne to k tomu, že člověk je sloužící a tím ztrácí pro okolí cenu. Nedokáže říct ne, a tím si s ním okolí dělá co chce, přetěžuje ho a využívá, mnohdy to může vést ke zhroucení osobnosti.
Naopak pokud vládne černý anděl, chce střídat partnery, když už mu to nevyhovuje a musí sám přidat něco do vztahu, je agresivní, ničí, zašlapává lidi kolem sebe. Chce vládnout a všem ukazuje, že je jedinečný a úžasný. Jak sami vidíte, jakékoliv vychýlení z rovnováhy je špatně.
Ale pokud někdo dokáže korigovat protikladné energie a dostat je do středu, pak neslouží, ale pomáhá – dokáže najít ten správný okamžik, kdy podat pomocnou ruku těm, co to potřebují, nevnucuje se, je nad věcí. Má dostatek sebelásky, takže si dokáže uhlídat svůj životní prostor. Nikoho neutlačuje a neničí, ale zároveň nedovolí nikomu, aby mu ubližoval nebo ho likvidoval a ničil. Ve správný okamžik dokáže říct ne!
Andělé se vzájemně musí respektovat a spolupracovat a tato spolupráce musí být vzájemná. Pokud si to nějak chcete představit, napadá mě pohádka Anděl Páně II. Kdy čert i anděl se snaží spolupracovat, ale ten čert vždy toho anděla napálí, až v závěru pohádky mají rádi jeden druhého a to i přes vzájemnou nesourodost. A tak by to mělo být i v životě. Jenže jak všichni sami víme – není. Média jsou zaplavená příběhy agresorů a obětí. Jedni disponují nadvládou temného anděla a ti druzí toho bílého a obojí je špatně. Vzpomínám si na větu své třídní učitelky, která na mě psala posudek na vysokou školu a končil jedinou větou. Je paličatá! Když mi to četla, vůbec jsem nechápala, kde to vzala, protože ve třídě jsem rozhodně nebyla dominantní, ale těžce submisivní. Už od dětství jsem měla zatlačeného temného anděla a bílý vládl. Vlastně jsem ani netušila, že takováto vlastnost ve mně je. Své třídní učitelky si dnes hluboce vážím, protože je to moudrý člověk a dokázala se v dobách totality postavit sama za sebe a svůj názor. Vysvětlovala mi, že paličatost nemusí být vždy jen špatná vlastnost a věta v posudku zůstala. Pak si vzpomínám na chvíli, kdy jsem svěřila své dítě do péče lékařů a kdy mi jí naprosto zlikvidovali a vrátili s maniodepresivní psychózou. Tenkrát se ve mně vzbouřila nějaká část a zařvala néééé! Vyhoď ty prášky a musíš to zvládnout sama! Moje obávaná paličatost! Aktivuje se ve chvíli, kdy je nejhůř, kdy hrozí katastrofa jak u mě, tak u lidí mně blízkých.
Velmi často tuto část používám i při léčení a jsem za ni vděčná. Jsem vděčná svému temnému andělovi za to, že ve mně je, a naopak se ho snažím podporovat, protože i já musím pracovat na vyrovnání obou andělů. Přirozeně má tendenci vládnout ten bílý a já musím podporovat energii toho temného, aby obě byly v rovnováze. Zároveň mi to ale dává ještě jeden rozměr. Mockrát mi bylo na seminářích vytýkáno, že jsem „úplně obyčejná“. Nemám žádný speciální oděv, neřídím semináře, ale nechávám energii volně plynout v kruhu a případně ji jen usměrním, aby byla pozitivní a nemám potřebu ukazovat, že jsem něco víc. Naopak mám velkou radost, když děvčata v chrámu zrají jako víno, těším se z jejich úspěchů a jak se nádherně pod energií chrámu rozvíjejí. Jejich úspěch mě neohrožuje, ale motivuje. A v srdci mi zní věta, kterou mi říkával můj táta než umřel : „Jen tehdy učitel dobře učil, když ho žák přerostl!“.
S láskou Soňa
