Mám rád svou malou zahrádku, má tak 68 metrů čtverečních… V noci, když jsem konečně doma z práce, tam rád sedávám. A myslím. Tedy aspoň si myslím, že myslím 
.
No a dnes jsem po uspokojení mých hladových potřeb a nalití si oblíbeného drinku (1dcl vanilkové absolutky a 3dcl mango zero sugar pepsi) šel tam, kde to mám rád. Taky jsem se chtěl vyčůrat – na to mám speciální místečko v rohu konzervatory, kde mám kanálek na střešní odpad s popelnicí přeměněnou na zásobárnu dešťové vody na zalévání kamarádek na zahradě. Ještě jsem ji nikdy nevyužil, kohoutek na zdi s připojenou hadicí je prostě jednodušší…
Vzal jsem si sebou druhý drink, poloviční. No, vodky tam bylo stejně, ale množství pepsi jsem ponížil. Tři ručně balené cigarety na ukončení večera jsem nechal na stole a jal se konat. Odbočil jsem vpravo ze dveří a tu jsem narazil na přítelkyni levanduli. Tarasila celou průchodnou cestu (nyní neprůchodnou) svým tělem. Hnán potřebou jsem jí prošel a se mnou šla její omamná vůně. Pořád. Dělal jsem svou potřebu a ona byla pořád okolo mne, všude. Je to má přítelkyně, máme se rádi, stejně jako mnoho dalších rostlin a keřů či stromů na mé zahradě. Prošel jsem zpět, sedl si na lavičku a koukal na kamarádku révu, se kterou mám tajnou dohodu o letošní úrodě. Ona ví, že letos hrozny nechci, chci jen, aby byla krásná, a tak se snaží a já to oceňuji. Vůbec to tu mám plné ženských, od malin, růží, třešně, jabloni a vrby, vlastně už dvou vrb, kanadské borůvky a Sářiny zahrádky.
Ale zpět k levanduli. Zapálil jsem si prostřední cigáro určené k ukončení dnešního dne a pořád byl v myšlenkách s ní, přítelkyní levandulí… Nedalo mi to a s drinkem v ruce jsem šel za ní hledajíce odpověď na otázku proč? PROČ? Proč se mi takhle silně připomíná . Stojím tam a ptám se… A ona se jen smála. Tak ji věnuji ještě víc pozornosti a ona se zase jen směje a víc a víc. Žádná převratná informace, žádná život a smrt přetvářející pravda, jen radost a smích. I já se začal usmívat a mít radost. Z ničeho, jen z harmonie. Harmonie mezi mnou a přítelkyní levandulí. Asi ji dám jméno, myslím, že je na čase .
Nemusíme vždycky prokazovat zaujetí a lásku dary a slovy, vnitřní pocit harmonie je nade všechna slova a vyjádření, držme se svých levandulí, zatím beze jména…
FEISICHOR se jmenuje… Od teď…
