Narodil se z velké lásky, ale za jeho život zaplatila Keylahova matka tím svým. Zdědil po ní hluboké oči a schopnost komunikovat s bohy. Po otci získal mužský šarm a blonďaté vlasy. Byl výjimečné dítě. Vychovávala ho babička Kyra. Když jí bylo smutno po Gywen, objímala svého vnuka. Ale pojetí smrti tenkrát bylo jiné než dnes. Byla každodenní součástí života prvních zemědělců na našem území. Číhala na ně na každém kroku.
Keylah rostl jako z vody. Jen byl zvláštní dítě. Dával přednost samotě, kde rozmlouval s bohy i s matkou. Zjevovala se mu nejčastěji při západu slunce, ve chvíli, kdy vydechla naposledy. Učila ho posvátné byliny, moudrosti stromů, hloubce poznání živé a mrtvé vody. Naslouchal pozorně a s láskou. Byly to vzácné chvíle, kdy s ní mohl být. Byla tak krásná a chyběla mu. Vyprávěla mu staré legendy o stvoření světa nebo o moudrosti starších jeho rodu.
Neměl to vždy jednoduché. Byl trnem v oku Charachovi, muži, který po jeho matce převzal duchovní práci a péči o rod. Žárlil na Keylahovy schopnosti, snad právě proto, že on žádné neměl. Naváděl svého syna Hugara, aby s ním vyvolával hádky, rvačky a spory, za které pak trestal Keylaha. Neschopnost a touha po moci chodí často ruku v ruce. A tak Keylah vyrůstal raději v osamění a v ústraní. Jedinou záštitou mu byla babička Kyra. Jenže ta se jednoho dne roznemohla, a i přes veškerou Keylahovu snahu, zemřela.
Bylo mu 11 let a byl ještě chlapec. Charach ho obvinil ze smrti Kyry a vyloučil ho z rodu. Snadno se tak zbavil konkurence a zajistil si nástupnictví šamanství pro svého syna, stejně neobratného ve věcech nadpřirozených, jako jeho otec. Keylah se nesměl ani účastnit pohřbu své babičky. Jako zrádce a vrah byl vypuzen z vesnice. V noci, kdy všichni spali, se přišel rozloučit se svojí matkou Gywen. Řekla mu, že nad ním bude držet ochranou ruku, ať půjde kamkoliv a ukázala mu směr, kterým má jít, jeho kroky budou řídit bohové. Musel se ještě potají vloupat do Charachovy chýše pro matčin jantarový náhrdelník. Charach mu ho sebral, protože se domníval, že je v něm ukryta Gywenina moc a schopnosti.
A tak se malý chlapec vydal na cestu do neznámého, tehdy a nebezpečného, světa. Sám, bez podpory, bez ohně a bez jídla. Byla už skoro zima, začínaly mrazy. V jiných vesnicích ho nechtěli přijmout, sami měli málo a hladověli, tak na co živit další krk na víc. Keylah se dostal na samou hranici života a smrti. Byl podvyživený, promrzlý a umíral. Dopotácel se k nějaké cestě a omdlel vyčerpáním, zimou a hladem.
Za několik hodin tudy projížděla karavana kupců. Vedl je Mirax, vysoký, blonďatý kupec. Zdrželi se na severu o měsíc, byla tam krutá zima, a tak se snažili rychle opustit tuto krajinu. Povšiml si u cesty ležícího tělo chlapce. Zarazilo ho, že má blonďaté vlasy, protože lidé v této oblasti byli černovlasí.
Zastavil karavanu a přistoupil k chlapci. Ležel schoulený do klubíčka a v ruce něco svíral, dar, který mu dala jeho matka, a který nesměl nikomu dát ani prodat. Jantarový náhrdelník. Chlapec se mu nápadně podobal, jen oči měl jiné, hluboké, po své matce. Zabalil chlapce do kožešin, naložil ho na vůz a karavana táhla dál.
Chlapec byl týdny mezi životem a smrtí. Blouznil, měl horečky. Za žádnou cenu však nepovolil ruku a v křeči svíral jantarový náhrdelník. Karavana zatím doputovala do kamenného města. Rozdělali v krbu oheň a chlapec se po dlouhé nemoci probral. Nechápal, kde je, kde se to ocitnul. Byl v místnosti, kde plápolal oheň a byl zabalený v kožešinách. Chtěl vstát, ale byl velmi zesláblý. V tom se otevřely dveře a v nich stál muž, který se mu nápadně podobal. Mluvil na něj nesrozumitelným jazykem. Mluvil a ukazoval na jantarový náhrdelník. Chlapec mu nerozuměl, ale přitáhl si ho k srdci a odpověděl „matka Gywen“.
Miraxovi vytryskly slzy. To, v co doufal, se teď stalo realitou. Má syna! Snažil se mu to vysvětlit, ale Keylah mu nerozuměl. Trvalo mu celé měsíce, než si osvojil podivný jazyk kupců. Karavana dospěla do své domoviny a Keylah poprvé uviděl moře, obrovskou velikou pláň vody, která se rozprostírala až k obzoru. Byl z ní uchvácen. Jedna část jeho bytosti cítila, že to tu zná, ale ta druhá část, ta toužila vrátit se domů, do míst, kde voní dubové lesy, kde jaro zvoní zpěvem ptáků, do míst, kde se narodil.
Jeho schopnosti promlouvat s bohy i s matkou ho neopustily, ba právě naopak. Jeho zápasem mezi životem a smrtí ještě zesílily. Keylah se učil snadno, byl schopný a chytrý. Ovládl uměni kupců, bez problémů se vyznal v drahých kamenech, kvalitě kůží i v prutech z drahých kovů, otec byl na něj právem hrdý. Již v 15 letech byl schopný vést otcův obchod a připravit karavany k pravidelným cestám. Účastnil se jich po boku Miraxe, který ho trpělivě a s láskou učil všemu, co věděl, uměl a znal.
Při jedné výpravě na sever se Mirax roznemohl. Keylah použil všechny své schopnosti, ale marně. Otcův zdravotní stav se nezlepšoval. Odešel tedy do hlubokého lesa, kde si chtěl promluvit se svojí matkou. Když vcházel do posvátného háje, něco mu to tady připomínalo, něco důvěrné známého se rozhořelo v jeho srdci. „Vítám Tě doma, můj synu” uslyšel hlas Gywen. Zjevila se před ním s dlouhými, rozpuštěnými černými vlasy a šťastným úsměvem. Byla tak krásná.
„Tvůj otec umírá, nastal jeho čas, jeho duše se chystá na odchod ke svým předkům. Až zemře, musíš se vrátit domů, do své rodné vesnice a nastolit mír a spravedlnost. Očisti naše jméno a sjednej nápravu věcí a spravedlnost, je to tvůj osud.“ pak Gywen zmizela.
Keylah se vrátil zpět se zármutkem v srdci. Držel otce za ruku a věděl, že je to naposledy, kdy se vidí. Mirax měl ještě poslední přání. Požádal Keylaha, aby po jeho smrti pohřbil jeho tělo na místě, kde se poprvé a naposledy miloval s Gywen. Podrobně mu popsal místo, kde má pohřbít jeho ostatky. U malé tůňky u potoka, nedaleko vesnice, kde se Gywen ráda koupala a mluvila s vílou pramene. Tam tenkrát dovedla Miraxe a ochutnala zakázanou lásku.
A tak se i stalo. V místě lesního chrámu se sešli znova a na věky oba. Miraxovy kosti stále ještě leží v zemi, zatímco popel Gywen vane ve větru.
Keylah se pak vrátil do vesnice. Charach již zemřel a na jeho místě seděl jeho syn Hugar. Bylo snadné porazit ho, protože Keylah sem přišel se svojí družinou a stal se tak prvním vládcem celé oblasti. Lidé si k němu chodili pro radu, protože rozmlouval s bohy. Oženil se a narodily se mu dvě dcery a dva synové. Dal jim jména po svých předcích Gywen, Kyra, Mirax a malí Keylah.
Gywen se velmi podobala na svoji babičku a vyznala se v bylinách a v léčitelství. Kyra měla schopnost vidět budoucnost a rozmlouvat s bohy. Mirax byl schopný v obchodu a malý Keylah byl pěkné kvítko. Byl hrdý, nezlomný a svalnatý válečník, který pomohl svému rodu překonat období bojů a válek a uchránil tím svůj rod na celá staletí. Byl to právě on, kdo získal po smrti svého otce jeho místo.
Tak až někdy půjdete do našeho lesního chrámu, zavřete oči a můžete se setkat s Gywen nebo uvidět krásného Miraxe, a pokud budete mít opravdu štěstí, zjeví se Vám samotný Keylah, vládce prvního hradiště v Čechách…
