Na konec týdne už se nemůžu dočkat. Od pondělí do čtvrtka vnímám týden jako šedivou beztvárnou hmotu, kdy se neděje nic významného. Ale ve čtvrtek odpoledne ožívám. Nejenom, že mám svoji oblíbenou saunu, ale především proto, že se blíží pátek a já hned po práci sedám do auta a jedu do chrámu. Je to zvláštní harmonie a taky odvaha sednout za volant a řítit se s mým Mazlíkem do české kotliny. Mazlík se narodil v roce 2000 a po dlouhých peripetiích dělení majetku mi zůstal.
Je to věrný druh na mých esoterických toulkách. Má už své za sebou, tak jako já, a tak se oba cítíme stejně. Jsou chvíle, kdy si můj opravář maže moje telefonní číslo ze svého seznamu, protože telefonáty můžou připomínat intenzívní vztah partnerského charakteru. K výčtu našich vzájemných intimních témat patří Mazlíkovo relé, ucpaný filtr, rozvody, baterka, řízení a jiná hluboká témata. Vždycky oceňuje, když mu radím, co to asi bude, proč se Mazlíkovi zrovna dnes nechce cvičit a rozjet se do širokých dálek. Dívá se na mě podivně, když mu dávám klíče, hladím jeho modrou karoserii a říkám…“Nic se neboj Mazlíku, teď půjdeš k panu doktorovi, on se koukne na to, co ti je, a zase spolu budeme piráti silnic a dálnic…“ to můj opravář dostává záchvaty smíchu, protože vidí, že to myslím vážně, a že jsme s Mazlíkem jedna duše a jedno tělo.
Mazlík dokáže projevit i svou svobodnou vůli tím, že když si za volant sedne můj přítel, který má Charlotu (5 let starý jaguár), a začne si stěžovat na Mazlíkovi nedostatky ve srovnání se Charlotou, dá mu to pěkně sežrat. Naposledy ho za negativní výčet jeho nedostatků nechal stát v Brně a vychutnával si jeho zoufalství, když z ničeho nic přestal jet.
„Relé.“, řekl mi zkušeně opravář, ale já jsem věděla moc dobře, že můj Mazlík má svoji hlavu, a především svoji hrdost a takhle se k němu rozhodně nikdo chovat nebude! Je prostě celý po mně!
Takže každý pátek hned po práci sedám k hlavní řídící jednotce a se slovy „Mazlíku pojď, jdeme na to…!“ se řítíme důvěrně známou cestou. Nemůžu se dočkat chvíle, kdy sjíždím z dálnice a kdy se přede mnou otevře panorama krajiny. Když je jasno, jsou v dáli vidět Krkonoše i Sněžka. Prostě okolí chrámu má neuvěřitelnou atmosféru a energii. Těším se! Těším se jako malé dítě, které se po pobytu ve školce vrací zase domů…
