Když nad tím teď přemýšlím, celé to bylo nějak zvláštní. Delší dobu ve mně dozrávala myšlenka koupit nemovitost někde u Poděbrad, v místě kousek od domova rodičů mého přítele a hlavně kousek od místa, kde jsem se narodila. Dozrávala ve mně hluboká touha vrátit se po dlouhé době domů. Trvale žiji na Moravě, kde mám své zázemí, ale volání mé duše a potřeba dotknout se svých kořenů mě vedla k tomu, koupit někde poblíž domeček. Hledala jsem na internetu a najednou na mě vykoukl malý domek. Cena byla velmi příjemná, protože byl v dezolátním stavu. Střecha se musela udělat nová, vyměnit trámy a krovy a celá stodola padala. Vlastně to byla ruina. Ale naproti domku byl rybníček a já vodu velmi miluji. Když jsem ho viděla, rozhodla jsem se okamžitě. To bylo on… Líbilo se mi tam, cítila jsem to jako velmi příjemné místo.
Pak následovaly obvyklé formality jako kupní smlouva, odhad nemovitosti, hypotéka atd., a domek byl můj. Věděla jsem, že se s ním musím sžít, a tak jsem v něm přespávala, i když podmínky připomínaly spíš středověk. Nebyl tam záchod, bohužel ani suchý, koupelna také chyběla, takže se tam dalo vydržet jen jednu noc. Chyběly odpady, septik, musela jsem shodit jednu stěnu ve stodole, vyměnit krovy, střechu, osekat stěny… během oprav jsem statečně přespávala v domku, i když teplota klesala pod bod mrazu a kamna se rozhodla v noci nefungovat. Byly to velmi kruté zkušenosti, ale nějak mě vnitřně bavilo v domku spát, protože měl krásnou energii, a i přes značné hygienické nedostatky, jsem tam ráda trávila víkendy a volný čas.
Jednoho mrazivého lednového dne, kdy jsem tam byla se svým přítelem, jsem šla na již zbudovaný provizorní záchod (podotýkám, že teplota vevnitř byla cca 6 stupňů), který se ještě zaléval kýblem vody a uslyšela jsem naprosto zřetelně, jak něco ve mně říká naprosto jasně – Ishtar !!! Vůbec jsem tomu nerozuměla. Mám sice vystudované dějiny, ale nevěnuji se této problematice, a i na vysoké škole jsem Božstva starého Sumeru nestudovala a ani se jimi nezabývala. S přítelem jsme vyhledali jméno bohyně a zjistili jsme, že se jedná o akadskou bohyni. Ale smysl mi to nedávalo. Proč mi v hlavě vyskočila akadská bohyně? Dokonce velmi nekompromisní a sebevědomě vyhraněná. Vrtalo mi to hlavou, ale po nějaké době jsem celou záležitost odložila a zapomněla na ni. Domek jsem opravovala s tím, že ho klidně budu spravovat až na důchod, pokud to potrvá 10 let, tak to nevadí, protože zatím mám kde bydlet, a buduji si domek na důchod. Jedna moje kamarádka v Praze zjistila, jaký mám potenciál, a to pomoci lidem výkladem karet, terapií v podvědomí a komunikací duše na duši. Rozhodla se mi trochu pomoci s propagací mé práce. Měla v Praze kamarádky, a tak mě pozvala do Prahy, a měla zájem, abych nabídla své služby lidem v jejím okolí. Nebyla jsem proti, jako protiváhu jsem jí dělala terapie v podvědomí, a oběma nám to vyhovovalo. Při jednom z rozhovoru s ní jsem uslyšela zase ten známý hlas, který mi řekl: „…ale ty nestavíš žádný dům, ty stavíš chrám…“. Tak tohle mě vyděsilo a naštvalo zároveň. Vím, že tento hlas je hlasem mé duše, a taky ze zkušeností vím, že pokud jí neposlechnu, tak se mi to vymstí. Ale tohle bylo silné kafe i na mě! „… jak chrám, to je ruina, to je nemožné…máš rozum… oprava je minimálně na 10 let, to nemyslíš vážně…tohle nemůžu zvládnout, a to se nebavím o penězích… kde na to jako vezmu…“ Na to jsem žádnou odpověď nedostala. „… v chrámu budeš pracovat, dělat terapie a pomáhat lidem, to je tvůj úkol…“ a tím se mnou skončila. Žádné další informace, nebo návod, nebo odpovědi na moje otázky. Moje námitky byly pro ni nepodstatné. (Milý čtenáři, pokud máš pocit, že takhle se chovají blázni, tak s tebou musím souhlasit. Ale musím Tě ubezpečit, že jinak jsem racionálně uvažující kozoroh, a komunikace se svojí duší jsem odmítala respektovat, až mi tvrdě dala najevo, že takhle ne, a že ji budu poslouchat a následovat, a pokud bys chtěl o tomto vědět víc, odkazuji Tě na video: Záznam přednášky v Poděbradech, kde celou problematiku komunikace se svojí duší vysvětluji)
Ale na druhou stranu musím přiznat, že se věci začaly hýbat. Přišel mi do cesty Pavel, který začal na domku pracovat, finančně mi hodně pomohl přítel, a přišli mi do života lidi, kteří byli na rozdíl ode mě technicky zaměření, a hlavně prakticky stavění. Musím zmínit především Mirku, která mě znala 2 dny a jela se mnou do chrámu položit podlahu. V plánu totiž bylo otevřít chrám na Samhain (velký svátek Keltů, u nás spíš známý pod názvem Halloween), velmi jsem se snažila, ale i když byla podlaha koupená, neměl ji kdo položit. Mirka byla skvělá, a tak v pátek v 10 hodin večer jsme položily poslední desku, a v sobotu ráno v 10 hodin začínal historicky první seminář chrámu. Zvládly jsme to! Přihlásilo se 5 děvčat – Marcelka – srdíčko chrámu, Veronika – manažerka chrámu, Janička, Alenka a Petra. Musela jsem pro ně jet do Městce Králové, a protože se nevešly do jednoho auta, musela jsem se tam ještě jednou otočit. Měla jsem naplánovaný program, ale ráno v 9 hodin mi ho moje duše celý změnila. Součástí nově vzniklého programu bylo pověstné trhání, které se stalo zlatým hřebem a základním pilířem chrámu. No a když jsem vezla děvčata do chrámu, říkala jsem si, že tohle nemůže nikdy fungovat. Věkový rozptyl byl od 30 – 70 let, čili generační rozdíl. Vyložila jsem 4 děvčata (čekala jsem, jestli třeba neutečou, když uvidí rozestavěný dům, který připomínal spíš ruinu, než chrám) a jela pro Veroniku, která dorazila z Prahy o něco později. Když jsem s ní pak vystoupila a šly jsme do chrámu, v hrůze jsem čekala, jak to tam bude vypadat. Tady zase Mirka profesionálně zvládla roli hostitelky a v „myšárně“ (původní budova, kdy byl starý stůl, a pak jsme zjistily, že tam běhá myška) nachystala z našich zásob občerstvení a k nim ostatní přidaly další svačiny a co s sebou přivezly. A tak to funguje v chrámu do teď.
Zanedlouho oslavíme roční výročí chrámu! Chrámem prošla spousta lidí. Někteří přijdou se svým problémem, který si vyřeší, a z chrámu odejdou. Někteří zjistí, že je pro ně chrám životní cestou, tak jako pro mě. Na semináře jezdí v rámci možností pravidelně a pracují na rozvoji komunikace s duší, vyčištění, odstranění bloků, práci s energiemi atd. Vždy se na sebe moc těšíme, a když do chrámu přijedou cizí lidé a loučí se při odjezdu rodina, mám z toho vždy husí kůži a radost v srdci.
A co říct na závěr? Děkuji!!!
Za bláznivé nápady své duše (vidíte, co řekne, tak to je), za chrám, kde jsme zasvětili kameny keltským bohům, je tam i kámen bohyně Ishtar ( kameny čistí a nabíjejí členky pozitivní energií), že se tam můžeme scházet a především děkuji všem skvělým a úžasným lidem, kteří pro chrám uděláte víc, než musíte. Vám všem z hloubi svého srdce děkuji. Velikost chrámu se odvíjí od příběhů, které v něm rezonují, pomoci, které se v něm dostává potřebným, a lásky, která je jeho základním kamenem. A lásku mu dáváte vy všichni, pro které se toto místo stalo druhým domovem…
S láskou Soňa
P.S
Verunko – manažerko chrámu, děkuji za tvoji práci, kterou jsi pro chrám udělala a děláš, a psychickou podporu
Lucinko – děkuji za letáčky na setkání, a že pomáháš se stránkami a sociálními sítěmi
Marcelko – děkuji, že věříš chrámu, a že jsi mi pomohla při broušení trámů, jsi naše srdíčko
Veroniko – děkuji za pomoc při stavbě garáže, úklid v chrámu a psychickou podporu,
Mirko – bez tebe bych chrám na Samhain rozhodně neotevřela – Díky
a všem ostatním bez kterých by chrám byl jen prázdným prostorem. Ze srdce děkuji!!!
